Lehce třepotající plamínek svíčky ozařoval místnost, ve které probíhala, štědrovečerní večere. Do cinkání příborů se tu a tam ozvalo mlaskání, kterého byl příčinou Roman. Jeho manželka Jana si ho změřila ostrým pohledem a pod stolem ho lehce kopla do nohy. Přitom se jí však vyzula pantofle. On se na ní nechápavě podíval, zatímco ona pravou nohou šmátrala po podlaze a snažila se najít onen pantofel.
„Proč mi pořád kopeš do nohy?“ zeptal se jí polohlasně Roman.
„Hledám pantofli,“ odvětila mu.
„Tak si neměla do mne kopat.“
„Radši se podívej kde je.“
„To mám jako vlízt pod stůl?“ zeptal se překvapeně.
„Tomáši, podívej se pod stůl. Někde tam bude moje pantofle,“ řekla synovi a ten vklouzl pod něho. Přitom se však zachytl konce ubrusu, který se okamžitě dal do pohybu.
„Netahej za ten ubrus!“ vykřikla a rukama pohotově zachytila talíř, který se sunul k okraji stolu.
Vedle sedící děda, byl v zachytávání svého talíře pomalejší a vzápětí mu spadl do klína. Hned se pokusil vstát, ale stehny se praštil o velký šuplík pod deskou stolu. A protože si přitom posunul židli, tak si sedl na její okraj a po něm sklouzl na podlahu.
„Ty jsi nemehlo!“ vykřikla babička.
„Pozor svíčka!“ vyjekla Jana při pohledu na stojan, na němž byla svíčka. Ta se díky ubrusu také dala do pohybu a ocitla se náhle u vázy, v níž byla velká kytka. A její plamínek hned olízl horní část kytky. Roman se za stolem pohotově nadzvedl a natáhl obě ruce ke stojanu se svíčkou. Přitom však levou rukou vrazil do postavené láhve piva, která byla otevřená. Ta se zakymácela, spadla bokem na sváteční ubrus a ten se u jejího hrdla hned barvil vylitým pivem.
„Co děláš!“ vykřikla Jana a třeštila oči, přičemž střídavě hleděla na pomalu kutálející se láhev a planoucí kytku.
„Já nemám čtyři ruce!“ vyhrkl Roman, jehož štvalo rozlité pivo po stole. Ve stejný okamžik se zvedla babička a iniciativně se chopila vázy s hořící kytkou. Přitom bokem vázy zavadila o svíčku ve stojanu a ta z něho spadla na ubrus. Mezitím se láhev piva dokutálela k samotnému okraji stolu a stále tekoucí pivo začalo dopadat na podlahu. Tomáš zrovna v tom místě vylézal a byl překvapen, co to na něho odshora teče. Vzápětí mu dopadla láhev na hlavu, načež se mu zablesklo před očima.
„Dělej! Has!“ ječela Jana na Romana. Ten užasle zíral na vzplanutý ubrus a poté popadl prostírání, co měl pod talířem. Tím pak začal mlátit, jenže to vzápětí také začalo hořet.
„Přines vodu!“ zařvala na něho Jana a on i s tím hořícím prostíráním v rukou rychle vykročil od stolu. Ve stejný okamžik šlápl Romanovi na ruku a ten zařval, přičemž o něho zakopl. Současně s tím kolem stolu rychle šla babička, která držela v rukách vázu, v níž stále hořela kytka. Děda, který zrovna po čtyřech lezl zpod stolu, se hlavou praštil o šuplík. A pro ni se stál nepřekročitelnou překážkou, načež pocítil její váhu na svých zádech a též vázu na své hlavě. Jana se v posledním okamžiku snažila babičku zachytit, ale i ona byla stažena k podlaze. A na ní se záhy nacházelo pět nadávajících postav. Oheň se mezitím na stole rozšířil a jeho následné hašení definitivně vzalo všem chuť na pokračování ve štědrovečerní večeři. A bytem se záhy šířilo něco mnohem silnějšího, než byl zápach zapáleného Františka.