A jak to všecko snášíš?
Cukrem z nahejch vanikovejch rohlíčků jsem si načmárala na tričko bělostný
Je mi dobře
Stojíc před zrcadlem v zamyšlení nad platností obrácených písmen
Tě běžím obejmout převlečená za lidský razítko
A snad mě vítr neroznese

A já to všecko snáším jak
Kus suchýho cukroví darující svůj nasládlý půvab a možná
Je mi dobře
Nevnímajíc špatný natočení jedný věty na tvym těle už letos připálím jen
Pár pocitů na tváři žárem z horkovzdušný trouby
A ty snad nikdy neodneseš

Jak to všecko snáším já
Ničící všechna zrcadla ušetřím rozpadu to stojící v mojí chodbě a
Je ti dobře
Jenom se mnou
Majetnickou pekařkou skrývající svoje strachy do vůně sladkostí
A snad ji vítr neroznese