ve zlatém poklidu červenou třešní jdou jen tenká nad hlavou oblaka v nefritu jsi tam ? či nejsi tu ? tam - uvnitř člověka jenž dýchá vedle mne po cestě soumraku ticho je v zázraku prostorem prochází neplní úzkostí zavřeno v kostele zlato jde po těle není nic vzácného v zázraku obilí mrtvé když ožívá ve vsi se nekleká - hledí se do piva do vůně heřmánku kámen se nadýchl jak býk hřbet napíná lid starých Lemuzů nehybná přítomnost kdosi jak vzácný host žádá a zaklíná tíhou a věčností v hlubinách paměti v zástupné oběti pojídá vůni Lip skalními včelami ve středu čela svým okem hovoří tak tiše zní to že sám mramor rozpukl zvedá se ruka - pak zvolna upadne k zemi jak do klína svatá je hodina hořká a tvrdá sladká nekonečná matko Tvé Tělo je krev Tvá i duše udeř mne do čela posledním paprskem padnout na kolena na poli žitném můj tisíc svědků zlatý a vzpřímený tají dech k přísaze slabému slunci plátýnku oblohy Tvé živé ruce Tvým slzám do očí Tomu kdo prochází veškerou bytostí jak slunce korunou
nauč mne modlit se
dobře je na Zemi
*
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'bříza', 02.12.2005 15:46.