Býval jsi tak skvělý v létě no, vážně, bez všech těch slupek čichala jsem ti k podpaží voněl jsi jako ořechy trochu trpce říkala jsem, promni mě v ruce a všechno ve mně klopýtne že z úzkosti je usmýkáno náledí jako hrom, i v létě že se bojím, a ne málo ale hněť mě, milý, hněť Dnes vážně splňuji tvůj sen na dlouhém laně se sluchátky na uších se ploužím po bytě poslouchám v kuchyni ruce po lokty ve škopcích že sometimes when we touch možná si to namlouvám že je peří v duchnách rozkradeno že je málo dlaní, málo nohou taky málo dotýkání, že je listopad. |