marně je ubrus prostřený už tolik let a vítr šeptá listím rozhýbaným nepřišel host jak může přebolet prázdný hlad dlaní létem planým jak hejno na úhor když sedne jak stín jde čelem milovaným jak oblak nebem přes pole dne
nad splavem barva do havraní propustit vody tekou samy prsty jdou česlům pro hřebeny jak cit když oči otevřeny prostoupí všemi puklinami a šeptá chlad do bílých vlasů tam kde se tříští o kameny vějířem duhy k uctívání
valouny v řece hladce oblé jak naleznu Tě moje paní jak zachytím tu něžnou krásu
jak naleznu Tě
mezi všemi
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'bříza', 29.11.2005 08:11.