Dílo #21217
Autor:silent
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.11.2005 09:26
Počet návštěv:1193
Počet názorů:6
Hodnocení:6

Prolog

první noc na moři

na lodi zima rozlézá se jako krysy
vězeň v podpalubí v pěsti svírá
vyškrtané sirky vzpomínek
a podlaha pod ním těžkne solí

píseň vln
teskná svou monotónností
jak dlaně otroků s vesly
skřípá mu pod kůží

až poslední zbytky síry ohladí v tmách
až oči přes sůl nepůjdou zavřít
až ztěžklý vzduch přinutí ho hlavu
k prknům pevně přilnout

pak na obzoru – možná –
začne svítat

 

Názory čtenářů
24.11.2005 13:12
vk
pekná vecička
24.11.2005 15:24
guy
zase je taková akorát ... nerad se opakuju, ale nic výstižnějšího asi nevymyslím
25.11.2005 22:59
Noel
*
27.11.2005 19:19
Mario Czerney
a za poryvy větrů a mezi nimi, tam kde se drží ptáci v závětří,ta píseň vln vyložila karty... byly plné not, všechny karty, bylo jich snad na dva tisíce tun, jsem jediným švihem ruky poslal někam nad sebe do mraků... za několik hodin se z nebes ozvala sotva uchem slyšitelná, ale o to krásnější symfonie... šumělo nebe, moře plálo... a tak jsem jen stál a díval se do oken svítání...
15.08.2006 18:22
rire
ne možná
určitě!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)