Studený vzduch těžký a šedý jak uhelnatý zimní dým
možná se čeká na koledy na světlo které pocestným ukáže cestu v poli bláta z nebe déšť sněhem těhotný a tma sotva se blíží pátá
tušení postav za oknem v síních, kde houstne šerosvit nehybné ticho mrtvý klid vsíních, z nichž nelze odejít kde den nocí - a noc je dnem
zmrtvený čas se s deštěm lije jen oheň tajný v kamnech žhne je ráno pak je poledne
na kost je peří vyškubáno a smrt se šklebí na rafie orloje jemuž došlo pero a stojí jak čas mezi námi krupiér bledý šeptá "zero" a prach se zvedá z loňské slámy jak ďábel, jenž se zjevit chystá v stodolách zejí prázdná místa zrcadla slepá mezi trámy chomouty dávno mrtvých koní
ach prosím letos ještě ne
|