Dneska se Káťa přihnala ze školy, svalila se do křesla, tašku s učením poslala pomocí lehkého kopance pod stůl a poté pravila, že se v pondělí nechá přezkoušet z dějepisu. "Víš, mami, já to mám mezi jedničkou a dvojkou a na vízo bych ráda dostala jedničku, tak úču poprosím, aby mě vyvolala," vysvětlovala. Pochválila jsem ji, přičemž jsem pozitivně zhodnotila radostnou skutečnost, že v ní konečně doutná zájem o studium. "Co se teď vlastně učíte?" otázala jsem se. Dlouze se zamyslela a potom prohlásila: "Člověče, já ti ani nevím, a to jsme dneska měli děják..."

Celý den se proháněl pražskými ulicemi nepříjemný ledový vítr a po poledni se strhla parádní průtrž mračen. V té době jsem naštěstí seděla u své zákaznice, které jsem přivezla daňové přiznání. "Teda, mami, to byl slejvák," volala mi Káťa jakmile dopadla poslední dešťová kapka. "Chytlo mě to kousek od baráku a než jsem doběhla domů, tak jsem byla durch! Jsem zmrzlá na kost!" Nakázala jsem jí, ať si vleze do vany s horkou vodou, aby zase nestonala. "A potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se nervózně. "Ne, nechci nic, já ti vlastně volám jenom kvůli tomu, abych ti řekla, že ta nová řasenka, co jsem si včera koupila, se v tom dešti ani nehnula!"

"Představ si, že jsme dneska psali test z fyziky! Hádej, jakou mám známku," vychrlila na mě Káťa, když se vrátila ze školy. Pokrčila jsem rameny. "Sardel?" zatipovala jsem si. "No dovol," rozčílila se, "dostala jsem dvojku!" "To tedy čumím," pravila jsem. "Já taky," odvětila, "já jsem se totiž vůbec neučila..."

Kačaba začátkem minulého týdne za vydatné pomoci spolužáků kompletovala herbář, aby ho mohla v určený den předat učitelce přírodopisu. Dnes mi oznámila, že dostala za tři. "Proč máš trojku?" podivila jsem se, neboť mi tvrdila, že by z ní měl Mičurin radost. Pokrčila rameny. Potom mi podala desky s vylisovanými rostlinami. Zjistila jsem, že vyrobila jenom třináct placatin (odevzdat měla dvacet), navíc mělo několik zástupců české flóry zajímavé názvy. Nejvíc mne zaujal jahod zahradní a kopřiva pálivá...

Nechtělo se nám vařit, proto jsme zaskočili do Rustiky na večeři. Během čekání na jídlo jsme listovali denním tiskem. "Tati," ozvala se Káťa, "tady píšou, že sameček osmáka degu, když touží po samičce, vydrží celej den řvát. To ty taky, viď!?!"

"Káťo, můžeš mi vysvětlit, proč nenosíš podprsenku, když jsi ji tak nutně potřebovala?" zeptala jsem se přísně své lehce vyvinuté dcerušky. Nedávno totiž požadovala, abych její intimní šatník vyšperkovala hned dvěma kousky (to jsem samozřejmě coby chápající matka učinila). Zvedla oči od učebnice dějepisu a prohlásila: "Proč nenosím podprdu? Přece kvůli tomu, aby se mi nepomačkaly prsa!"