| Prolog |
|---|
| Do té doby, než jsem Julku zvolila jako vhodnou babysitter, mě nikdo v paneláku téměř neznal...teď mě zdraví spousta lidí, teda spíš mého psa...:o) |
|
| Psí babysitting |
„Julka je milá a hodná holka, pravda, občas trochu zmatlík, ale psa jí klidně můžu svěřit. Během víkendu se snad tak moc nestane, odjíždím v sobotu a vracím se v neděli. V podstatě jde o jednu noc. Navíc, vždyť už to párkrát zvládla, sice jenom přes noc, ale zvládla. A Amy ji zbožňuje,“ uklidňuji sama sebe.
„A prosím tě, radši jí neodepínej vodítko, neposlouchá ani mě, natož cizí. A kdyby ses už rozhodla ji pustit, tak až úplně vzadu na poli, aby neviděla potok. Je to pes vodní, jakmile ucítí vodu, je konec, zdrhne ti tam,“ dávám ještě poslední instrukce, „Amulindo, ty tady buď pěkně hodná a poslouchej, přivezu ti kostičku.“ Podrbu jí pořádně za uchem, nechám si dát lízanou „pusinku“ a vyrážím směr Šumava.
Doma je pohoda, klídek, povinné návštěvy u babi s dědou, prostě všechno jako obvykle. Večer si zalezu do pokoje s knížkou. V jedenáct večer si vzpomenu na Amulku, mám zavolat, nemám? Nakonec se rozhodnu nevolat, Julka je přece dospělá, zvládne to. Jdu spát. Měla jsem zavolat…
„Tak, holka, co budeme dneska dělat? Jdeme ven? Panička říkala, že v pět chodíš na dlouhou procházku. Půjdeme si hrát. Ty už sis přinesla vodítko? Hodnááááááá Amynka,“ povídám si se psem a mezitím se oblékám. Sedí u dveří, v hubě výmluvně drží vodítko a čeká. Ještě obojek a můžeme jít.
Ze dveří vyletí jako střela, zapomněla jsem jí připnout to vodítko. Naštěstí počkala u výtahu, už vidím, jak ji lovím po celém baráku. Přes kopec jdeme dozadu za sídliště, ani moc netahá a je poslušná. Co ta Hanka pořád má, vždyť je hodná. A potok tady taky nevidím.
„Tak já tě teda pustím, ale musíš bejt poslušná, ano.“
„Haf, haf“
„Vida souhlasí,“ pomyslím si a už jí odepínám vodítko. Vyletí jako řízená střela. Kurva, co když mi zdrhne? „Amulko, Amy, pocem,“ ona se otočí a letí ke mně, lovím frolíka z kapsy a dávám jí odměnku. Ještě párkrát to takhle zopakuju. „Sakra, vždyť poslouchá, asi neví, jak na ní, budu muset dát Hance pár rad.“
Nechval dne před večerem, říkávala moje babička a měla pravdu. Já si toho vlčáka, bohužel, nevšimla, moje svěřenkyně, také bohužel, ano. A okamžitě startuje. Na nějaké pokřikování a volání nereaguje, pomalu se tedy vydávám za ní, běžet stejně nemá cenu. Jenom doufám, že ten vlčák nebude agresivní blbec. Není, docela si spolu hrajou, alespoň se pořádně vylítá.
„Tak už dost, pocem,“ zavolám a ona zase poslechne. „Fakt nevím, co ta Hanka má,“ napadne mě už asi potřetí a vyrážíme opačným směrem než kluk s vlčákem. Trochu škoda, dalo se na něj docela koukat. Vybavuju si toho kluka a nedávám pozor. Amule mi někam mezitím zmizela. Objevím ji za chvilku a s ní i zmiňovaný potok. Volám, nadávám, prosím, škemrám, nic to nepomáhá. Aha, tak asi jo, je neposlušná. Nakonec mi nezbejvá nic jiného, než se vydat za ní. Eventuelně počkat, až ji to přestane bavit, ale nevypadá na to, že by to mělo být ještě letos. Krucinál, podjely mi nohy a málem jsem do toho potoka zahučela celá. Nicméně, tenhle můj pokus zaujme Amy natolik, že se jde podívat, co to vyvádím a je odlovena. Vypadáme obě jako prasata. „Jdeme domů,“ zavelím.
U vchodových dveří hledám klíče. V levé kapse nejsou, v pravé taky ne, že bych je dala do kalhot? Ne, tam taky nejsou. No, nazdar, kam jsem je dala? Že by mi vypadly cestou? „Nedá se nic dělat, jdeme to projít ještě jednou,“ vysvětluju. Stejně to bylo houby platný, jediný plus je, že ze psice už opadalo všechno bahno a je tudíž relativně čistá.
Do domu mě pouští sousedka. Sedím přede dveřmi do bytu, obličej zabořenej Amále v kožichu a usilovně přemýšlím , co dál. Hance se nedá dovolat, má vypnutej telefon. Musím sehnat zámečníka. Zazvoním na sousedy.
„Dobrý večer, promiňte, že vyrušuju, ale neznáte číslo na zámečníky, ztratila jsem klíče od kamarádky bytu.“
„Dobrý večer, nic se neděje, číslo někde tady mám, ale nemá ona někde, třeba v práci, náhradní klíče? Je to takhle večer drahý a je navíc víkend.“
„Nevím, spíš myslím, že ne, navíc se jí nemůžu dovolat.“
Volám tedy na zámečnickou pohotovost. „Byt otevřít samozřejmě můžeme, vy jste tam hlášená?“
„Nejsem, jenom tady kamarádce hlídám psa.“
„Tak to, bohužel, nepůjde, musíte si zavolat na policii, bez majitele nesmíme byt otevřít.“
Dobrá, jdeme volat na policii. Pes je naštěstí u sousedů, slíbili mi ho pohlídat. Na policii mě slušně posílají do háje, ale dávají mi číslo na jiného zámečníka.
S ním se nakonec domluvím, dveře bytu jsou otevřené, psice dostává nažrat a pak v minutě usne, asi je toho na ní trochu moc. „Zámečník je ale hezkej chlap,“ prohlédnu si ho pořádně, teď už nevynervovaná. Platím pět a půl tisíce, bezpečnostní zámek je holt bezpečnostní zámek.
„Nechcete zůstat na skleničku? Zvu Vás,“ nedá mi to a alespoň to zkouším.
„Klidně. Můžeme i dojet koupit něco na zub, v Tescu budou mít ještě otevřeno,“ přidá i svůj nápad.
Za slabou hodinku jsme zpátky, popíjíme a po druhé lahvince mě napadá, že jsem vlastně Hance ani nenapsala, že má nové zámky. Posílám jí asi pět esemesek a pak se mi definitivně vybije telefon.
Budím se kolem osmé, jsem načasovaná od Amulky, touhle dobou chodí ven. Zkusím jim zavolat. Zapínám telefon, ale Julka ho má asi vypnutej, hodilo mě to do schránky. Zavolám později.
Píp, píp, přišla mi sms. „Uzivatel uvedeny jako odesilatel teto zpravy se Vam pokousel 4x dovolat.“ Leknu se, je to Julky číslo, že by se něco stalo?
Píp, píp, další. „Hani, ty me asi zabijes, ja vim, ze jsem krava a debil, Amyna mi utekla.“ A nic dalšího, krucinál, co se to ksakru děje, co je s mým psem? Znva zkouším volat, znova ta přiblblá schránka.
Píp, píp, znova smska. „Hani, jsem krava a debil, ja ti vim, vim, ze se zlobis, mas novy zamky u bytu.“ Do prdele, co se to děje, já tu krávu fakt asi zabiju. To nemůže rovnou napsat, co se děje?
Píp, píp. „Hani, ja jsem fakt takova krava, ale ten zamecnik je fakt hezkej.“ Koho zajímá nějakej zámečník, já chci vědět, co je s mým psem a bytem.
„Koukej se ozvat a okamzite, v šest jsem v Praze, cekej na me“ posílá smsku pro změnu já Julce. Nic jiného mi totiž nezbejvá, má vypnutej telefon, anebo se jí zase vybil, kačeně jedný blbý. Hlavou mi běží scénáře, pesula mrtvá nebo zaběhlá, byt vykradenej, prostě ve vytváření si katastrofických vizí jsem machr.
„Neviem byť sám…,“zvoní mi telefon. Volá jiná kámoška. Zvedám telefon.
„Ahoj, nechceš mluvit s Julkou?“
„Dej mi ji k telefonu, nebo ji fakt zabiju. Co se, kurva, děje?“
„Nebudeš tomu věřit, co se stalo….,“ a po telefonu mi líčí celou historii včerejšího večera a noci.
„OK, v šest jsem tam, čekej na mě, nemám totiž klíče,“ poznamenám poněkud jízlivě a seknu s telefonem.
„Bože můj, to je ale kopyto,“ ale už jsem klidná. Pán Bůh jí to oplatí na dětech, na množství i na kvalitě, třeba je bude mít s tím zámečníkem a Amule jim půjde za drůžičku…
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'hajka', 13.11.2005 14:51.
| Názory čtenářů |
13.11.2005 15:20
 fungus2 
|
Líbilo se mi to** |
13.11.2005 16:36
aldebaran
|
Pobavilo. *** |
13.11.2005 17:30
marťánek paní Koutné
|
pěkně odvyprávěno. Potěšila, pobavila* |
14.11.2005 08:32
Hester
|
prima :-)* |
14.11.2005 12:35
adelka
|
Taku potesila a pobavila:)) Lec vidim, ze musim upresnit detaily:))) |
14.11.2005 15:00
JiKo
|
:-))))
a máš fakt nový zámky za 5litrů nebo je to jen povídka?:)
|
14.11.2005 15:33
Albireo
|
Moc hezky napsané (ale na to jsem si u hájenky už zvykl).
A podrbej Amy mezi ouškama, vždyť je skoro vzorně poslušná! |
14.11.2005 17:25
hajka
|
_JiKo_ napsal(a): :-))))
a máš fakt nový zámky za 5litrů nebo je to jen povídka?:) |
15.11.2005 16:26
 stanislav
|
mně se tam kapku motaly postavy, kdo je kdo a tak... :o) |
15.11.2005 19:02
hajka
|
stanislav napsal(a): mně se tam kapku motaly postavy, kdo je kdo a tak... :o) |
26.11.2005 23:22
 johanna
|
pobavilo, velmi.. doufám, že je to ze života ((((o: |
09.05.2006 21:50
adelka
|
Hups:o) Tohle je dekadentní jako prase:o)) |
28.10.2006 00:28
 Montrealer 
|
Konvalina napsal(a): Vzhledem k tomu, že jsem "pejsková", tak mě to vrcholně pobavilo :-)))*
P.S. Už jsem se smířil s tím, že pejskové prostě existují a pokud jsou s páníčkem nebo s paničkou, tak nekoušou. Ti "zlí" byli zahradní psi, kterým díry v plotě nebránily pobíhat po okolitní krajině. |
10.07.2007 09:51
sokrates
|
:-)))) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|