"Tatínku, kde je Austrálie?"

"Když vyvrtáš tady v tom místě díru, tak vylezeš v Austrálii."

"Hm, a máš vrtačku?"

"Maminko, pones mě!"

"Proč?"

"Nemůžu chodit, tatínek mi ukous nožičky..."

"A co je tohle?" "

Kůže...".

(Na Petříně u pomníku K. H. Máchy:)

"Maminko, co je to za sochu?"

"To je básník Karel Hynek Mácha. Už je to moc let, co umřel..."

"A to byl tvůj manžel?"

"Ta vaše dcerka je taková roztomilá," rozplývá se soused, "je vidět, že se jí hodně věnujete."

"Snažím se," povídám pyšně a přijímám nabízenou cigaretu.

V tom okamžiku vtrhne do obýváku čtyřletá Kačaba a zvolá:

"Stará, zahoď cígo a nakrm mě!"

"Mami, honem! Pálí se ti voda!"

Vyprávím pohádku.

"A Karkulka šla a šla..."

"Až pošla," pokračuje Kačaba.

Když bylo Kátě pět let, rozhodla jsem se, že ji začnu učit anglicky.

"Ano se řekne anglicky yes. Zopakuj to."

"Jes."

"A ne se řekne..."

"...nežer," vyhrkla Kačaba.

"Maminko, proč je tady to v botě?"

"To je takový udělátko, abys neměla plochý nohy."

"A plochý prsa, viď!?!"

Ve školce.

"Káťo, paní učitelka mi říkala, že zlobíš víc než Robert..."

"To není vůbec pravda," rozčílila se, "ona říkala, že jsem daleko horší!"

Kačaba se na pískovišti dostala do konfliktu s o hlavu vyšším klukem:

"Hele, jestli mne budeš ještě otravovat, tak ti dám takovou ránu, že zaspíš důchod!"

Poprvé jsme ji odložili na celý víkend k babičce, neboť jsme tapetovali. Večer ležela v posteli a plakala.

"Tobě se stýská, viď?" zeptala se babička starostlivě.

"Ne, babi," zafňukala Kačaba, "já jsem se chtěla dívat na televizi a z postele na ni  vůbec nevidím..."

Náš pes snědl, co neměl.

"Maminko, Daneček sežral ten lívanec a teď se asi poblije, viď?"

"No, Káťo, jak to mluvíš?" napomínám ji.

Kačaba se otáčí ke psovi.

"Dane, promiň, nezlob se."

Obrací se opět ke mně:

"Stejně se ale posere, viď!"

Bratranec ji šlehnul kopřivou.

"Co děláš, ty pitomečku?!?" zařvala.  "Já nejsem pojištěná!"

Blbne na schodech u paneláku.

"Káťo, nech toho, jestli si zase rozbiješ hlavu, tak s tebou do nemocnice nepojedu!"

"Tak nejezdi, mamko. Vždyť máš nahoře jehlu a nit, tak mi to můžeš zašít doma..."

Přepočítávám si výplatu.

"Maminko, dej mi jednu!", ukazuje na tisícikorunu.

"Káťo, to jsou korunky, ty NEJSOU na hraní."

"Já to taky nechci na hraní. Já to chci na stříhání..."

"Maminko, jsi hloupá?" ptá se zvědavě.

"Ne."

"Maminko, jsi pitomá?"

"Ne."

"Maminko, já tě mám za to tolik ráda!"

"Mami, až budu velká, tak si nechám narůst velký prsa až na zem a budu s nima hrát fotbal...".