Podzimní chlad mi mlží stíny
s důvěrou pláču
Do litiny
vytepu smích a tvoje oči
něha a bolest nezúročí
mých devatenáct planých let
Však sova moudrost uletěla
neděkuj mi
až moc jsem chtěla
A Mars se směje do šarvátek
emocí prudkých, v hlavě zmatek
tak sebejistá na pohled
Setmělým křídlům stříhám peří
a Ty nic nevíš
neuvěříš
že na bolest se těžko zvyká
že i když se mě nedotýkáš
tak z povětří mě srážíš zpět.