jak je v vzpěnkách touha skrytá
jen se přáním chvěje bok
tíže vbitá do kopyta
svázala mi hlínou skok
po poledni před kovárnou žhavé hřeby pálí
že mi dneska přední, zadní nohy okovali
že se víckrát nerozběhnu do širokých polí
nechladnou ty hřeby v srdci, nechladnou a bolí
celé stádo okovali
tím červeným železem
že vojáci přišli z dáli
brzo jezdce povezem
podkovu na každou nohu
a ohlávku za límec
vyvezem je na oblohu
a potom je shodíme
kovář ví už, s podkovou že kopnutí víc bolí