Cesta, po níž šlo štěbetající procesí, se klikatila ze samotných nebes. Dívek se vydalo do hor nespočet, ale do údolí jich dorazilo právě tisíc a jedna. Rozestavěly se na dohled od sebe po křovinaté pláni, na které se rozléhalo jejich neutuchající pokřikování. Pak jakoby nic si dívky podřezaly hrdla a panenskou zemi skropila panenská krev. Chrchlaly na sebe až do samého konce, kdy jako vyschlé plody padly k zemi. Jen jediná zůstala stát s úsměvem ve tváři. Byla to ta nejkrásnější, ta s hadím jazykem.