Dílo #19871
Autor:křtiny
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.09.2005 20:30
Počet návštěv:1023
Počet názorů:4
Hodnocení:3

Prolog
Poděkování Jonášovi a Zkrveživovi za dva krásné večery s Vranami a bílo – červenou realitou… (Znojmo – trojmo)

výjimka
Trialog

Ztrácím spojení

morseovka po vodě je vraní

rušivé vlny

rušivé vlny z nepokojů

když po tělech plyne nám vor

podzimních nálad

 

tak kudy, převozníci, kudy?

 

Už si mě nevezme

a ani zítra . . .ne

ztrácím se spojením

 

odněkud ranní tesknutí

 

ale vždyť…

 

já ještě nedohrála

víš - - - kolik mám očí   ?

páv!

Je mou noční můrou

nesvedu posčítat všechny páry

 

je tolik metamorfóz vína

 

a vy . . .

 

pak dostala jsem dopis

korespondence v balíčku cigaret

ťal mě pach

páleného papíru

než jsem si ho přečetla – zmizel

ten dopis jsem nikdy nedostala

ale tolik

 

tolik

 

jsem chtěla být

 

Tebe jsem zahlédla

v prach se obrátit

a až jednou uzvednu

tvou zvířecí podobu

budou zrát mraky

už zase

 

už zase                                těsně

 

před bouřkou

 

 

 

a Ty jsi mi

jsi mi --- umíš mě napsat vodou

Cyrano z Vranova?

 

 

Viděl jsem tě v noci

pokoj plný jisker – hotový rej!

stála jsi uprostřed

prsty provinile v marmeládě

 

A co když to byla…?

 

Ne! Neříkej…mlč…

vždyť lampa byla zhasnutá

 

a poslepu je krev také sladká

 

viděl jsem tě v noci

byla jsi sen – nebo jen přelud

z láhve za oknem?

 

Do písku vtlačili jsme

půlnoční slunce

a kocovina nejasných náhmatů

kdo pluje v čí mlze

s tranzistorovým rádiem v podpaždí…?

 

Nesem vám – zprávy

spala na fazoli –  vím to určitě

v pět ráno myslím

dýchám pozpátku
myslím

 

divoce

 

divoce se myjí – tak budiž zhasnut

lampiónový průvod pod obočím

 

značkují hladinu

za brýlemi zšeřeno

a červi v dlaních

se učervili

myslela jsem

že mě utopí                                  

                                                                            ale

 

 

Děravé deky na sochách vran

rozpínáme se

a ona zvadlá odchodem

kdosi stlouká střechu - - - žaludový čardáš

tiše plížíme se v sebe

tiše vámi jsem     s

 

rostu vámi

po dešti

jste mi nejblíže

odlesky čaje ve tvářích

rostu s vámi lánem podzimního rána

 

železnými šrouby hladiny

přirůstáme

 

si

Názory čtenářů
19.09.2005 20:39
Wopi
jo
20.09.2005 06:55
zkrveživ
milé křtiny, ZÁŽITEK!
21.09.2005 23:06
Sojka
Sympatický nadhled, svěžest a neotřelost. Budu se vracet.
22.09.2005 17:52
Yfča
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)