Ztrácím spojení morseovka po vodě je vraní rušivé vlny rušivé vlny z nepokojů když po tělech plyne nám vor podzimních nálad tak kudy, převozníci, kudy? Už si mě nevezme a ani zítra . . .ne ztrácím se spojením odněkud ranní tesknutí ale vždyť… já ještě nedohrála víš - - - kolik mám očí ? páv! Je mou noční můrou nesvedu posčítat všechny páry je tolik metamorfóz vína a vy . . . pak dostala jsem dopis korespondence v balíčku cigaret ťal mě pach páleného papíru než jsem si ho přečetla – zmizel ten dopis jsem nikdy nedostala ale tolik tolik jsem chtěla být Tebe jsem zahlédla v prach se obrátit a až jednou uzvednu tvou zvířecí podobu budou zrát mraky už zase už zase těsně před bouřkou a Ty jsi mi jsi mi --- umíš mě napsat vodou Cyrano z Vranova? Viděl jsem tě v noci pokoj plný jisker – hotový rej! stála jsi uprostřed prsty provinile v marmeládě A co když to byla…? Ne! Neříkej…mlč… vždyť lampa byla zhasnutá a poslepu je krev také sladká viděl jsem tě v noci byla jsi sen – nebo jen přelud z láhve za oknem? Do písku vtlačili jsme půlnoční slunce a kocovina nejasných náhmatů kdo pluje v čí mlze s tranzistorovým rádiem v podpaždí…? Nesem vám – zprávy spala na fazoli – vím to určitě v pět ráno myslím dýchám pozpátku myslím divoce divoce se myjí – tak budiž zhasnut lampiónový průvod pod obočím značkují hladinu za brýlemi zšeřeno a červi v dlaních se učervili myslela jsem že mě utopí ale Děravé deky na sochách vran rozpínáme se a ona zvadlá odchodem kdosi stlouká střechu - - - žaludový čardáš tiše plížíme se v sebe tiše vámi jsem s rostu vámi po dešti jste mi nejblíže odlesky čaje ve tvářích rostu s vámi lánem podzimního rána železnými šrouby hladiny přirůstáme si |