Sídliště už dávno spí
a jenom kdesi nahoře pod hvězdami
září do noci poslední okno
V okně stojí dívčí postava
tenkou rukou přidržuje záclonu
a bez hnutí se dívá dolů
na řady zaparkovaných aut
prázdné chodníky
a opuštěná dětská hřiště

Možná že jsi to ty
kdo se mi ztrácí v představách
Kdo mě bolí a pro koho se musím
toulat a mrznout po nocích

Možná že jsi to ty
a tvoje krásné mandlové oči
kvůli kterým jsem pak strkal
hlavu pod vodovod

Možná že jsi to ty
kdo se časně ráno třásl na zábradlí mostu
a koho jsem tak dlouho přemlouval
aby zase slezl dolů 

Možná že jsi to ty
koho jsem slyšel prudce oddychovat
za příliš tenkou stěnou
a kvůli komu jsem pak až do rána
bořil hlavu do polštáře 

Možná že jsi to ty
kdo mi tenkrát v noci pomáhal zvedat
zamrzlý poklop od kanálu
abych se mohl vrátit domů

Možná že jsi to ty
komu jsem po tváři rozmazával korálky
a koho jsem pak vyprovázel
k poslednímu vlaku

Možná že jsi to ty
kdo mě dával dohromady
po příliš těžké noci 

Možná že to všechno jsi ty
madona se svatozáří rozsvíceného okna
která také někoho hledá
na někoho čeká
a nemůže spát

Možná že jsi to ty
Možná že se mi jen zdáš
a možná že jsi někdo
úplně jiný