dohrál jsem a pokládám postupku na desku ze spletených větví a jedovatých hadů v třicátém sedmem patře stromu rostoucího z moře vln -v lesku potu mysli toužící po džihádu má ruka vlastní erby přetře a otrhá z růže i poslední trn- karty ponechám válet se na stole a pak se ve stoje -s falešným úsměvem na rtech- rozloučím se všemi spoluhráči, bude se mi stýskat, trochu.. -nesmejem špínu z plic a očních bělm. teď vím že oni nezapláčí, jen jim snad bude chybět černý plášť jenž jim více nezapíská ódu na travnatou plochu Elysejských polí- přísáhám na cokoli že až se můj člun odpoutá od kořenů, a já opustím zákoutí mého stromu, neohlédnu se a nezalituju dokud mě obzor neutopí v červánkách -zapomínám na trsy šémů ve skle, vzdávám se svého stínového domu, teď když snad miluju, nenachladí mě cigaretový kouř v ranních přeháňkách- |