Už brzy začnou svítit v lesích,
těsně před soumrakem.

Vteřina ticha,
než jména milenců
do kůry vydloubaná pro věčnou chvíli
zaševelí ve spadaném listí.

Jednoduše přejít na protější břeh,
sehnout se pro rozmáčknutý žalud,
vzít za kliku a všechny je tiše pozdravit...

Kvůli holým větvím
náhle vidět stromům až za budoucnost,
jak oprýskané nápisy na kůře zarostou:

kdo tady miloval
nebo jen tiše stál,
kdo se loučil tak dlouho,

až ztratil...