zblíznil jsem se
zcela neformálně
(jak můžete dole vidět)
přirozenou cestou
předávkoval jsem se večerních
fialových mraků
Vymeteno z kouta
lidé jsou mušky chycené
v pavoučí síti přítomna
dýky a jehly vteřinovek
neustále přetínají a nově látají
její vlákna
tak je to s časem
s námi
a se světem
ač se nezdá
život je v absolutním rýmu se smrtí
***
do bednění z tvých rovnoběžných dlaní
leju cement našich svízelů
na kostru z radosti
železobeton našich dní
***
"au! táto, bolí mě to!"
"však jo, máš natažený sval"
"aha... a tati, je srdce taky sval?
"no, je, no."
"a může teda být taky natažené?"
***
při pohledu na dnešní oblohu
mi vytanulo na mysli
že jsme jako mraky
pohyblivé ostrovy
každý jiný
každý sám
ale máme přeci do háje
společné minimálně jedno
moře
tak pláč schovejte
na pohřby
Epilog
lidi sorry ale fakt jsem neměl sílu to víc uklidit
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Siral', 26.08.2005 20:44.