Rozvážně usedl na židli
Z pouzdra vystlaného modrým sametem
opatrně vytáhl stařičké housle
zabrnkal na struny Trochu je doladil
a na stojánku před sebou otevřel noty
Kličkou natáhl metronom
závaží na kyvadélku posunul až nahoru
ke značce ospalého larga
poposedl si na kraj židle
přiložil housle k bradě
a zavřel oči…

Pečlivě klade prsty na hmatník
a smyčec klouže po strunách
stejně jako včera, před týdnem a loni
ale dneska se děje něco divného
Závažíčko pomalu klouže dolů
přes andante někam k moderatu
a hudba se rozbíhá dopředu
jako hřebeček který se zbavil uzdy
ale unavené a roztřesené prsty a ruce
už nestačí cválajícímu rytmu
a nezahrané noty se stydlivě
a po špičkách vytrácejí z pokoje

Když se závažíčko propadne k allegru
ucítí prudkou bolest pod zpocenou košilí
ale jeho ruce hrají dál a až po chvilce padají do klína
Muž se předkloní, aby zastavil ten poblázněný metronom
a pak si trochu odpočinul, aby vstal
a nalil si z konvičky trochu čaje
nebo kávy od snídaně… Už to nestihne
Noty padají na podlahu
housle se tříští o parkety
starý muž na nich leží a nedýchá
ale jeho prsty pořád svírají nalomený smyčec
a všude je ticho… Jenom na stole
na zaprášeném ubruse se sepranou krajkou
vedle vázičky s kytičkou slaměnek
jakýsi šílený bubeník dál udává rytmus
čtyřem prázdným stěnám
jako nelítostný kočí
ženoucí své chromé koně
přes bílou pláň

Těžká kopyta tepají zmrzlou zem
a naleštěné parkety
ve zběsilém tempu
vivace
presta
prestissima

Nakonec i hodinovému pérku dojdou síly
Strojek se zastaví
a k velké radosti sousedů
je konečně v celém domě
opravdové definitivní
a absolutní
ticho