Nejposvátnějšími místy na našich poutích a cestách jsou studny. U nich se potkáváme žízniví se stejně žíznivými, a pak, napivši se, jdeme dál po cestě poznání. Někdy sami a někdy v přítomnosti druhých pak pokračujeme v pouti své do neznáma. A potom - až žízeň nám zas napoví - hledáme další v trase... Další svou studánku. A příběh, pohádka života plynutí, tak nikdy nekončí...
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 15.08.2005 22:29.