sibiř se táhne
provazem samoty
najde mou loď
ale nenastoupí

bílými stěnami
protančil stín

 
až práskneš dveřmi
co vedli k zahradě
slunečné krásné
a bez sněhu

vzpomeň si na cestu
která tě lákala
to jak ses spálila
o šeříky

určitě     určitě     určitě 
 určitě     určitě

   určitě   určitě určitě        

  určitě       určitě

    určitě                            určitě

kolik určitě bylo určitých?
pouze v určitých momentech
můžeme některá určitě s určitostí
považovat za určitá

 
která to jsou?

zaklapla sem budík a rozhodla se najít si své místo v životě
no není to nádherné?

 
to ráno se voda v záchodové míse zdála jasnější než kdy dřív
v kuchyni byl nezvyklý klid a ani zahrada nevypadala tak opuštěně
otevřela sem dveře
viděla chodbu našeho domu obrostlou šeříky, jejichž vůně byla tak vtíravá a sladká,
až se mi udělalo špatně

 
omdlela sem

 
k vědomí mi dopomohla strašná bolest, to jak se mi jeden šeřík začal leptat pod kůži
a také, troubení, ohlušující hluk, který vycházel z mého pokoje
doplazila sem se zpět do bytu, před očima se mi stále dělalo černo, ale nemohla sem zůstat mezi těmi krvelačnými zrůdami
chvíli sem  odpočívala a pak šla hledat příčinu troubení

 
otevřela sem dveře

 
místo koberce pokrýval podlahu sníh
vlastně to nebyla už ani podlaha

 
byla ledová pláň a přímo přede mnou obrovský ledoborec
vyskakovali z něj ruští námořníci a zpívali liturgickou pravoslavnou píseň
někteří na mě mávali z paluby lodi a volali -  něco rusky
rozuměla sem tak polovině

…kapitán čeká…

           …pozval tě na čaj…

 …pozval všechny tvé kamarády z dětství…
…přišel malý Schneider… od té doby žádnou kočku neupálil

kapitáne…kapitáne

zaklapla sem budík a rozhodla najít si své místo v životě