Dílo #1833
Autor:deepmadness
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.12.2003 14:30
Počet návštěv:934
Počet názorů:5
Hodnocení:4

Prolog
kdysi dávno...
hlas


snad prach ze rtů
se s krví mísí
já polykám v sobě
mlčky čísi
hlas jenž svým křikem
spát mi nedá
má ostny a
nemusí hledat
na duši místa
kde to bolí
žádné rady
od kohokoli
ne , ani nic co
značí slabost
kdo z pláče
brát chce mi radost
vždyť nad samotou
hoří slzy
zoufalství slibuje
- už brzy
k tobě světlo
bude proudit
než sen ti začne
ruce kroutit
hahá, ještě poslední přání,
říká , a za nenapravitelnost moji
můj stín mě stíná .

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'deepmadness', 19.12.2003 14:31.

Názory čtenářů
19.12.2003 16:16
Lena
mňo, nejprve bych si hnidopíchla, že před čárkou se nedělá mezera. tyhle typografické nedotažky mě vždycky děsně ruší.
a dál? je to asi hodně prožité, řekla bych. rytmicky to není špatné, i když mi to tu a tam drhlo. konec (cca poslední 4 rádky) se mi nelíbí.
19.12.2003 17:09
Rowenna
**********
22.12.2003 10:48
NIN
Jo, taky mě ruší ta mezera před čárkou a před tečkou a rýmy typu slabost - radost, ale ten poslední verš je skvělej a obsahově *********
07.01.2004 13:40
Seregil
Hmmm... výrazivo je velmi zajímavě použito... celkový dojem ... dobrý..*
23.01.2004 09:28
Adriana
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)