tak Tě tedy chytili, příteli a zavedli Ti infůzí tekutých lží s jejíž pomocí na Tebe zkoušeli nejrůznější frekvence,a skrz tmu těch dní jsi i Ty namodrale změknul a podlehl mechanické milence -tak mi dovol abych se sehnul před Tvou fotkou, až úplně k zemi a Ty slzy, prosím odpuste mi, vím že se dnes nenosí- za pár chvil jejich programy pokosí i poslední záchvěvy Tvojí individuality a oni vydechnou náhlou rozkoší žes řady jejich konvence rožšířil i Ty proslulý mistr zrcadel z akvarelů -právě teď v Tvojí kóji beru všechny Tvoje osobní věci a ukládám je do krabice, to abys nezapomněl, žes přeci byl jedním z nás, ba co více ..navždy budeš- vzpomínky na mě i na komplex Orfeův poslední to azyl vysáli z Tebe kabelem a naložili do gelu Die,pročs dal,abych zažil jak mě i poslední bratr zapře? -tak tedy vypustím rakev /zrcadlem napřed/ do chladného objetí mlhovin a zbloudilých družic, a i když budu slyšet /opak tušíc/ že nikdy nejdeš sám s nadějí v srdci odevzdávaje cizí život chřtánu ztemnělého krásna prokoupou mou důstojnost sarkastičtí krtci, protože ta rakev je prostě prázdná.. jelikož znám jejich zášť přetáhnu si plášť přes oči, protože až jejich električtí červotoči provtají Orfeovo tělo strašně by mě zamrzelo aby ten kdo mi vrazí infůzi do žíly byl tím jehož slova mě těšily již od začátků.. až pak skrze drsnou látku ucítím obranné cyankály dovolím si tiché nashledanou pro krabic plné sály -živého mě nedostanou ač jed na patře pálí- |