na plachetnici létávali jsem mlhou kol ostrovů bez želez a okovů dál musíš sama,já již nemohu odnášejí mě od moře zaprášená leží navždy v komoře má sbírka lodí v malém poměru vodou slanou smývali jsme nevěru kolik večerů prospals pod Castorem probouzen závojem raních mlhobití pití kolik nocí prosmilnils, když nad Tebou
Polux držel stráž otčenáš za každou přepadenou španělskou loď modlitbu za skaliska jež neznal lodivod jednou kolem růžence za všechny ty mrtvé tváře litanii za černošky - lásku v hrdle kalamáře prožil sis mé snáře v návalu smutku a lítosti rozbil jsem svou flotilu a jak čluny po Nilu plavou střepy na vlnách mojí krve naposled a prve poslední úder je signálem k odchodu sbohem můj korzáre v důchodu
položte rakev na vodu |