Když zní

ten tichý tón

v mollových hloubkách bezděčných

mysl se v propast noří

a očím dává matný lesk

ve třpytu stříbra

slaných slz.

Tak každý hledá

lásku svou

v temnotách duše vlastní

a bojí za ní ohlédnout

přidušen bázní nezměrnou

že ona propadne se

mezi stíny

a on vyjde k modrému nebi

jen proto

aby na svou lyru hrál.