Večer se stavim a ze tmy ti upeču povidlový buchty abys měla co jíst Tvůj postmoderní úsměv a hlas jako kostel od Le Corbusiera Nedotknutelnej Magnéziový pochodně tvejch holubičích očí vyletěj do vejšky V zobáku místo ratolesti noční můry z konce dětství A až kápneš na kombinaci trezoru ve kterým žiješ (na jehož stěnách traumaticky vybuchujou balistický rakety tvejch stehen) Tak ti přinesu banány světla a naučim tě hledat poslepu černej opál mezi kořenama tvejch pouští Až se zbavíš neoprenovejch obav a budeš sama chtít Žít mimo svůj šanson
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Siral', 19.06.2005 14:04.
Seregil: Díky.
Faun: To bude světlem těch pochodní... asi seš voslněnej a blbě vidíš....
Konvalina: Je to takový návodný.
beepee: Klanim se až k zemi.
Nimwen: Tichej dík
Lucyinka: Tak to sem rád, že přišla k chuti.
já bych musela bejt sprostá ... to je tak ... :o* si můj :o* díky díky .... konečně někdo, kdo nepoužívá hovorový výrazivo vulgárně a pateticky .... ty nápady závidím a slintám! tak ... a tohle je poslední tip, jináč bys měl nosál moc nahor :o)))