Opravdu nevím

                        nevím, nevím

zdá se mi

že včera

vkročila jsem do ohnivé tlamy

                                               krokodýlí duše

plameny

zlehounka mě obestřely a já

….na oči jsem si malovala ohnivé linky

v té noci

když jsem sobě shořela 

Co dělat když se nevidím?

               když se necítím? 

Denně se potkávám

                    možná

na mostech přes Vltavu

na schodech ulic

zapomenutých místech

            svých bývalých životů

            svých bývalých lásek

            svých zbývajících snů

                        možná

denně se míjím

bez povšimnutí

a Devítka vede moje kroky

            Antoníne, Antoníne

když s Tebou sedím

            za komínem

            z pálených cihel

            a odpaluju jednu spartu

od druhý

prsty se mi chvějí napětím                       

očekáváním a teď

                        možná i

                                   nedůvěrou 

nikdo už neposlouchá co říkám

takže můžu říkat cokoli

                        možná

                                   bolí to i utěšuje 

Kam jste mi zmizeli

moji blízcí?

            přátelé i lásky

mé bytosti… 

Dnes v noci

zdá se mi

že hlouběji

prošlapávám stopy do spadlýho listí

hudba, mongolsko

city, pravda

osamění 

ve dvou se dají brány otevřít

jistěže

ve dvou se dají stěny zbořit

jenomže  

namísto toho

mě požírá soběstačný drak

                                   mého putování

a já zas všechno musím překousnout sama

a to…  

mě navrací do tíživě osvobozujícího pocitu

beználežení

Kolotoč svý hlavy roztáčím bravurně

rychle a pomalu 

jo, to jsou ty chvíle

            kdy člověk v sobě něco zatlačí

tak do koutku 

Je člověk pořád sám

            jen někdy na to zapomíná?

            v objetí?

            když soukolí se zacvakne?

na chvilku ve chvilce

ve chvilce zapomenout?

na chvíli se ztratit

sama sobě

za chvíli se navrátit 

to ten pocit

vrtá mi do hlavy díru velkou tak
že skrz ní mohu prohlédnout všechnu nicotnost

                                                 a to se pak divím

proč má vlastně člověk náležet

a proč má vlastně to právo náležet 

Co o mě víte

vy co mě znáte?

            Co víte o mých očích?

            o dálkách svobody a o mých křídlech?

… které si čechrám navečer

            kam odlétám a kde se toulám? 

                                   mé lásky

                                         přátelé

možná z toho

se mi dnešní noci

točí hlava

točí svět