Krajina pod letícím letadlem rychle ubíhala. René Lensky těkal očima po obloze a stále také pokukoval po kouřícím motoru. Louis Marche, který seděl za řízením, nedával na sobě znát žádnou nervozitu.
„Za jak dlouho se dostaneme do nevokupovaný části?“ zeptal se po chvíli René.
„Měli bychom tam doletět tak za necelou půl hodinku. Motor se sice zahřívá, ale měl by vydržet. Při nejhorším poletíme jen na jeden,“ dostalo se mu odpovědi.
„To je celkem pozitivní, co jsi řekl.“
„Především musíme doufat.“
„Aha. Doufání je jen pozitivní. To svedu na sto procent.“
Po nějaké době spatřil René po pravé straně v dálce dvě tečky a hned na ně upozornil.
„Něco letí vpravo!“ vyhrkl.
„Jestli to nebudou ptáci, tak to jsou letadla,“ konstatoval ironicky Louis.
„To budou letadla.“
„Tak asi Němčouři zalarmovali stíhače. Vlez do tý střelecký věže a připrav se na to, že si zase zastřílíš.“
„Moc šancí nemáme.“
„Musíme doufat. Cíl našeho letu není už daleko.“
René prolezl co nejrychleji trupem bombardéru a usadil se ve střelecké věži. Hned se zadíval směrem, kde se nacházela ona letadla. Byla už blízko a rozpoznal v nich dvojici stíhacích Messerschmittů Me-109. Pozoroval, jak se jedna stíhačka stočila do strany a za mávání křídel prolétla před letadlem. O chvíli později letěla vedle nich a její pilot v kabině ukazoval prstem dolů, čímž naznačoval, aby přistáli.
„Ten Němčour si myslí, že přistanu. Tudle nudle! Drž se!“ zakřičel Louis a vzápětí strhl bombardér ostře do strany dolů. René se pevně chytl okrajů střelecké věže a pohlédl přes ocasní plochy na německou stíhačku, která se nacházela v prostoru za nimi. Pak se zadíval na druhý stíhací letoun. Ten letěl o něco dále stranou. Poté se zahleděl na letoun za nimi, který se zcela natočil na ně.
Louis v další klesavé zatáčce ještě více letadlo přiblížil k zemi. Mezitím se ozvala kulometná palba. Přikrčený René za kulometem postřehl trasující bílé čáry střel, které letěly od stíhačky. Strnule pozoroval, jak se objevují v zadní části trupu letadla otvory po kulkách. Stíhací letoun se rychle přibližoval. Pevně uchopil konec kulometu. Přes jeho hlaveň zpozoroval plamínky signalizující další palbu německého stíhače. O vteřinu později stiskl spoušť. V zaměřovači skoro současně uviděl předek spodní části stíhačky. O chvíli později prolétlo německé letadlo kolem bombardéru a za sebou zanechávalo bílý pruh kouře. Sotva mu Me-109 zmizela z očí spatřil, jak z pravého motoru se valí hustý černý kouř.
To už letěli nízko nad zemí. René postřehl odlétat jím zasaženou německou stíhačku. Druhý stíhací letoun se bleskově stočil v zatáčce nad bombardovací letadlo. Louis se okamžitě pokusil dělat úhybný manévr, přičemž René upřel zrak na nalétající německého stíhače. Stiskl opět spoušť, ale kulomet jen krátce vystřelil a zasekl se. Poté se mu naskytl pohled na pálící Me-109. Vzápětí zaslechl kovový zvuk dopadajících kulek. Hned se vrhl do nitra bombardéru.
„Zasek se kulomet!“ vykřikl do pilotní kabiny.
„Jsme už skoro nad nevobsazeným územím!“ křičel Louis, načež René hned po čtyřech dolezl do kabiny. Opět se ozvala palba německé stíhačky a ze zasaženého motoru začaly šlehaly plameny. Přes přední sklo kabiny oba viděli rychle se přibližující stromořadí. Letadlo letělo už jen několik metrů nad zemí. 
Pilot ve stíhačce provedl nízko nad zemí velký oblouk, na jehož konci se dostal za bombardér, za kterým se táhla vlečka černého kouře. Sledoval, jak bombardovací letadlo mírně stoupá do výše. Dostal ho rychle do zaměřovače a stiskl spoušť. Viděl trasující čáry střel, které zasahují horní část letounu. Přitom bombardér náhle uhnul do strany. Dostal se však přímo za něho. Kouř mu vzápětí za okamžik zakryl výhled. Když opět viděl, tak bombardovací letoun klesal úplně k zemi po jeho levé straně. Ve stejný okamžik vytřeštil oči, protože před sebou spatřil vrcholky topolů. Strhl prudce stíhačku do strany. Bylo však pozdě. Pravým křídlem zavadil o strom, načež se Me-109 dostala do kolmé polohy a vzápětí na záda. Přitom vykřikl, když viděl před sebou rychle blížící se zem.
René si rukama překontroloval pásy, kterými byl připoután k sedačce. Přitom zahlédl zřícení německé stíhačky i její následnou explozi.
„Teď nejen doufej, ale i se modli !“ vyhrkl Louis, když s bombardérem přelétli svažující se stráň, za kterou bylo volné prostranství. Bez vytaženého podvozku letadlo dosedlo na povrch pole. Oba po nárazu viděli přes sklo kabiny nízký porost, kterým vzápětí bombardér projel. Zároveň také pocítili zařezávání popruhů do těla. Jedoucí letadlo nadskakovalo a oni také. Pak se zastavilo.
„A rychle ven!“ vykřikl Louis a hned se odpoutali. Bombardér se hned začínal halit do dýmu, přičemž dveřním otvorem vyskočili ven a rozeběhli se rychle od něho. V dýmu probleskoval oheň a za okamžik se ozval výbuch, během kterého vyšlehly plameny naplno.
Vleže se zadívali na hořící bombardovací letoun a stoupající dým k obloze.
„Tak jsme to zvládli,“ konstatoval René.
„Doufali jsme správně,“ mínil Louis.

                  KONEC