Kdo zpívá písní červánkům promodralým nebem je rušen křikem vlaštovčím aby zamkl rty a nechal zaržát luční kobylky co usínají ve stájích z jitrocelů.
Brána večera zavrže do tónů zlata hvězd když zhasnou ve vodách jezera aby splnily přání nesmělým milencům kteří se drží za ruce na břehu pod vrbou.
Já si píšu a závidím v slepotě očí svých že oči hvězdy padat nevidí neboť skloněnou mám hlavu nesmělostí zrádnou.
|