Stál za plotem z kopřiv a sledoval dění. A já ti zavázala oči a odvedla tvé myšlenky jinam. Byl tam již dlouho a čekal. Jako had na myš. Hnusný pacholek s mastnými vlasy. V ruce držel kožený řemínek. Odvedou mě. Ach, drahá, sleduji tvé ruce. Míhají se po papíře a uhlem črtají mou minulost. Ještě že nevíš...

  Vyrušila jsi mě otázkou a já věděla, že ti to musím říct. Už ano. A když se zvedly ty hrdličky, co snažily se skrýt v trávě, zvedla jsem ti hlavu a řekla: "Já....musím odejít..přijdou si pro mě....neotáčej se...nesmíš plakat."

  Políbila jsem tě na rty a věděla jsem, že to bude naposledy. A když jsi odešla, popošla jsem k plotu a nastavila ruce. Bez jediného slova mi je svázal tím řemínkem a odvedl mě pryč.

Po kamenné dlažbě cupitala jsem bosýma nohama. A oblázky se mi zarývaly do chodidel. Nemyslela jsem na nic, jen na tebe. I tenkráte jsem ti lhala, když jsem ti říkala, že na tebe nemyslím. Lhala jsem ti celý život, pro tvé dobro, věř mi.

   Přivázal mne ke kůlu bez jediného slova, nechal ruce mi volně spočinout a slezl. Podívala jsem se na nebe a věděla jsem, že je to jen začátek. Slastně jsem zavřela oči a pak jsem tě ucítila. Šplhalas po hranici až ke mně. Nevím proč jsi to dělala, blázínku. Vtiskla jsi mi polibek a pevně jsi mě objala. Už se nedozvím, zda jsi chtěla zemřít se mnou. Jen jsem cítila, jak nasáváš vůni kopřiv a pak jen ticho. Dostihla mne palčivá bolest. Ne z ohně, co mě polykal, ale z toho, že jsi tu se mnou. Strčila jsem tě a v ruce mi zůstaly tvé korálky.

   Nechej je uhořet se mnou, nehas je slzami, které ti nesluší. .....Prosím......

                                                        a děkuji