Mlha se pozvolna rozplývala a hangáry i letadla se začala z ní vynořovat. Dvě postavy vše sledovaly přikrčené na okraji nevelkého lesa,  u něhož začínala letištní plocha.
René Lensky obezřetně přehlédl letištní plochu. V cárech mlhy se objevila pomalu jdoucí postava vojáka, který měl přes rameno pušku.
„Až přejde, tak doběhneme k tomu hangáru, co je před náma,“ řekl vedle něho ležící Louis Marche, který byl také letcem, s nímž se poznal v nemocnici. Oba se hned po kapitulaci Francie rozhodli uletět letadlem na německou armádou neobsazený jih země.
„Počkáme, až trochu zajde do mlhy,“mínil René.
„Hlavně, aby se nevynořil nějakej druhej strážnej,“ řekl Louis.
Pak se zadívali na pomalu jdoucího vojáka. Ten se náhle zastavil. Oběma zatrnulo a přitisknutí k zemi přes keře spatřili, jak voják se rozhlíží do stran. Pak si to namířil směrem k nim.
Louis uchopil do ruky ležící kámen. René zase vzal do ruky velký klacek. Voják se přibližoval. V chůzi si začal povolovat opasek. Hned jim došlo, že si jde odskočit. Jak však daleko půjde? Oba se vleže přemístili za nejbližší kmen stromu.
  Němec došel ke keřům a zastavil se. Bylo slyšet, jak vykonává svou potřebu. Už to vypadalo, že jejich přítomnost nezjistí, když se ozvalo kýchnutí, kterému Louis v ten okamžik nedokázal zabránit. Voják, který si zrovna zapnul kalhoty, upřel zrak před sebe. René ve zlomku vteřiny stačil odtrhnout zrak od Louise a uviděl, jak Němec strhává pravou rukou z ramene pušku.
  Vzduchem se vzápětí mihl letící kámen. Ten zasáhl vojáka do hrudi, načež ten ztratil rovnováhu a  padl pozadu na zem. René ve stejný okamžik vyskočil, dvěma dlouhými skoky se ocitl u ležícího vojáka a pravou nohou mu vykopl z rukou pušku. Pak ho zasáhl dvěma údery pěstí do obličeje. Třetím úderem ho definitivně omráčil.
„Má dost,“ konstatoval poté.
„Ještě, že nestačil vystřelit. Zatáhneme ho sem do křoví,“ mínil Louis.
Hned nato bezvládné tělo vojáka dotáhli do houštin. K jejich štěstí se neobjevil žádný další hlídkující Němec.
„A teď rychle, než se probere!“ řekl Louis a oba se rozeběhli na letištní plochu. Nad ní se vznášely už jen cáry mlhy. Poté spatřili v dálce dva zatím nic netušící německé vojáky. Přitisknutí ke stěně hangáru a skrytí za vozidlem přehlédli zaparkovaná francouzská jednomotorová a dvoumotorová letadla.
„V těch bombardérech je palivo. Včera ho tam tankovali,“ pronesl Louis.
„Pozor,  blíží se k nám jeden Němčour,“ vyhrkl René, který přes kapotu vozidla uviděl jdoucího vojáka.
„K těm letadlům to nestihneme. Vlezeme pod auto,“ rozhodl Louis.
 Okamžitě vlezli pod vozidlo a zalehli přikrčeně mezi přední kola vozidla. René svíral v rukách pušku a díval se směrem k okraji letiště. Za chvíli uviděl pomalu kráčejícího Němce. Ten poté minul místo, kde ležel v křovinách omráčený voják. Že neviděl nikde svého hlídkujícího kamaráda,  ho zneklidnilo a rozhlížel se všemi směry. Pak něco křikl na o něco dále hlídkujícího kolegu. Ten jen pokrčil rameny. O chvíli později se ozvalo volání z místa, kde se nacházel omráčený Němec.
„Von se probral!“ vyhrkl René.
„Musíme to risknout! Poběž!“ vyhrkl Louis, načež hned po čtyřech vylezl a rozeběhl se k letadlům. René ho následoval a zpoza boku auta spatřil, jak ke kraji lesa běží německý voják. Další Němec se rozeběhl po letištní ploše.
„Halt!“ vykřikl okamžitě na ně jeden z  vojáků. Vzápětí třeskl výstřel. Kulka prolétla vzduchem kolem Reného. On poté přikrčeně běžel, jak jen nejrychleji dovedl. Opět se ozval výstřel, ale tentokráte od okraje lesa. Kulka zasvištěla Renému kolem ramena, načež se pootočil v běhu a dvakrát za sebe bez míření vystřelil. Přitom zahlédl od lesa běžícího vojáka, který na něho zalícoval pušku. Vrhl se prudce na zem a překulil se za ocasní plochu letadla. Skoro současně se ozvaly dva výstřely.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI