věnuji všem lidem na liteře, neboť si jich vážím a nepohrdám jimi, jak si třeba někdo myslí
a budou letní vrásky
jak se jen k létu přimknou vrásky pak chvíle (dlouhá jako hodina) se neptává a bez otázky křídla k nebi rozpíná hodina k hodině se nese zpátky chvíli za chvílí ví se že dávno jsme se ztratili