Obličej krásný jako květ lotosu v úsměvu září, když se vynoří za stuhou dýmu vzácného kadidla, jež stoupá nad miskou ve tvaru ptáčete. Z vlahých vln v očích své družky snaží se uhodnout její myšlenky.
Hluboký a plný půvabu je její výraz, když na list papíru s ostychem svěřuje svoje tajemství: Přijď znovu, milý až stíny květů ve třpytu luny budou se sklánět.
Květy lotosu
květy lotosu zavřely se a draci odletěli den usíná v zemi Ču
rozžíhám svíci abys našel cestu do zahrad
kde tě čekám
omamně voní jarní noc a tolik času věnuje nám třpytivá luna
kolik je lístků čaje na mé dlani
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Goldberry', 11.05.2005 17:38.