Slunce pálilo na modré obloze, a kdo mohl, tak se skrýval ve stínu. I manželé Kratochvílovi na své zahrádce vyhledali stín. Dana lenošila v houpací síti mezi stromy a její manžel Martin se snažil předstírat nějakou tu činnost. Ale jen do té chvíle, než ho Dana přestala po očku pozorovat. Poté vklouzl do chaty, a co nejrychleji vytáhl z ledničky dvě láhve piva. Pak se vyplížil ven a zmizel za chatou. Když šel kolem sklepa, vzpomněl si, že vněm za policemi plných nářadí jsou ukryté erotické časopisy. Za okamžik s nimi pádil do stínu stromů, kde se opřel o jeden kmen.
  Čas se spíše ve vedru vlekl, než běžel a zanedlouho se horko proměnilo v dusno. Martin zmořen horkem seděl u stromu a foukal ústy na hrdlo láhve, která vydávala písklavý zvuk.
„Martine!! Kde si? Něco se žene!“ ozvala se náhle Dana a on leknutím vytřeštil oči, přičemž mu spadla láhev do trávy.
„Co je? Co se děje?“ zeptal se nahlas.
„Něco se sem žene!“ zněla její odpověď.
„Já vidím.“
„Musíme sesbírat spoustu věcí!“
„Už běžím!“ vykřikl a rozeběhl se přes zahradu. O chvíli později však šlápl pravou nohou na hrábě a jejich násada ho praštila prudce do pravého ramene. A než se nadál, seděl v keříčkách rybízu.
„Já ti říkala, aby se tu nic na zahradě neválelo!“ vykřikla Dana, kterou v síti rozhoupal zesilující vítr.
„Tady se povaluje víc věcí a nejsou vode mne!“ vyhrkl ze sebe, když vstával. Vítr stále sílil a Dana se v síti ještě více rozhoupala. Při snaze se z ní dostat, síť se náhle zvrátila a ona spadla vzápětí na zem.
„Aúú....moje koleno!“ vyjekla.
„Já nevím, co mám dřív sbírat!“ křičel Martin.
„To prádlo!“
Oba se vzápětí rozeběhli ke šňůrám, na kterých vlálo prádlo. Zároveň z ohniště vzlétlo velké množství papírů, které brzo rozfoukal vítr po celé zahradě.
„Já ti říkala, abys do toho vohniště neházel tolik papíru na podpal!“ řekla mu a její pozornost upoutalo několik letících časopisů. Jeden jí zasáhl přímo do hlavy a překvapením vzápětí vytřeštila oči, když uviděla fotografie.
„Co to je za sprostý časáky!?“ vyhrkla ze sebe.
„Co já vím, vodkud přilítly…“
„Nekecej, že přilítly vod sousedů!“
„Já nevím.“
„Hele, padá síťka na verandě!“ vykřikla a on se hned rozeběhl i s prádlem ke dveřím chaty. Prádlo mrštil na podlahu a několika skoky se ocitl před stolem, u kterého bylo okno, z něhož vypadla síťka proti mouchám. Oběma rukama ji vytáhl, ale loktem přitom zavadil o velkou vázu, která se po dopadu na podlahu roztříštila.
„Cos to shodil?!“ vyjekla hned na něho, načež vběhla na verandu a další hartusení se týkalo hozeného prádla na podlaze.
„Ježišmarjá! Musíme podepřít kůlnu!“ vykřikl Martin, když viděl, jak se nedostavěná kůlna ve větru povážlivě pohybuje ze strany na stranu. Oba k ní vzápětí přiběhli.
„To je strašný! Přeci ji tady nebudeme podpírat celou dobu, co bude bouřka!“ ječela Dana naštvaně.
„Přeci nechceš, aby nám spadla!“
„Už si jí mohl dávno dostavět!“
„Sakra podpírej!“
A pak se prudce rozpršelo. Skřípání kůlny náhle ukončil velký rachot, který doprovázel dvojitý výkřik. A poté dvě zcela promočené postavy vběhly do chaty, z níž se záhy ozvalo velké množství dvouhlasných nadávek.