„Tak máš?“

„Ne.“

„Vole, di do prdele!“

„Drž hubu.“

… vytáhl ruce zpod deky a nechal je znovu volně klesnout k tělu. Nesnášel tuhle únavu. Přepadla ho bezmoc. S námahou se natáhl ke stolku a zapil prášek. Přicházelo milosrdné bezvědomí …

„Miluju tě.“

„Už zas? S kým ses vyspal tentokrát?“

„Ale miláčku …“

„Ty hajzle!“

… proč zase mlčí? Copak neví, že potřebuju cítit něčí přítomnost? V životě mě nepochopí. Proč já blb se v osmnácti musel ženit … přepnul z hokeje na válečný dokument a v polospánku nadával na obraz. Až se uzdraví musí dát do pořádku satelit. Až se uzdraví, první co udělá bude podání žádosti o rozvod …

„Jak to vypadá?“

„Špatně.“

„Hm …“

„Hm?“

„A co jako?“

„Jen se divím.“

„Tak se laskavě nedivte a mlčte.“

… nenáviděl ji …

… milovala sama sebe …

… miloval sám sebe …

… litovala ho …

… jaro je čas sebevrahů. Co kdyby se nerozváděl? Mohl by to prostě skončit. Ovšem, nebo také odejít jen tak …

„Květiny“

„Jaké?“

„Co já vím. Potřebuju kytku.“

„Samozřejmě.“

… dala je na stůl a o vázu opřela obálku …

„Smrt proběhla přirozeně.“

„Ano?“

„Nic ho nebolelo“

„Hm.“

„Vy jste manželka?“

„Vdova.“

„Ale madam …“

„Příští týden se vdávám.“