Všechno to bylo strašné mě bylo z toho k zalknutí tlukot srdcí byl příšerný i šumot ptačích perutí. Kolem se všichni smáli ač slzy jim jako hrách padaly ticho skřípalo zuby a psi zuřivě štěkali. Vrazi se tiše plížili hledajíc svoje oběti růže své květy zavily toužíc spát celá staletí. Potoky chlastu tekly ryby nás mrtvým zrakem zkoumaly okolo běžel pejsek vzteklý já byl z toho celý zoufalý. Tma se náhle rozplynula a den byl ještě černější voda s životem odplynula smutek pak ostal hroznější. Mámy si vlasy rvaly nad hroby dětí plakaly v lících jim tuhly svaly rukama bezmocně mávaly. Nad hlavami zašuměla zčernalá křídla andělů temnými ulicemi zněla smuteční píseň ožralů. Ženy ošizené byly zvrhlými svými manžely rvaly se o prachy nabízené aby se s každým vyspaly. Slepci hůlkami ťukali snažíc se domů dostati lidé jim hole sebrali začali do nich bodati. O kus dál leželo dítě snad bylo mrtvé, co já vím z oka mu teklo krve sytě potkan ho lízal jazykem chlemtavým. V křoví byla dívka zavražděna někdo jí hlavu uřízl bez šatů leží, vysvlečena bránila se, než jí dech v hrudi uvízl. Voda se z řeky valila topila malá koťata milence mladé zabila na břehu zůstala ruka uťatá. I já se stal vrahem zabil jsem mušku nebohou a přitom se chechtal blahem pod černošedou oblohou. V dáli svítila světla z aut hořících u chodníků ohnivá záře kvetla pod stíny tmavých pomníků. Hřbitovy se zaplnily až po zeď byly samé mrtvoly řezníci je přes noc vyplenily dodali maso pro školy. Žáci pak jedli kus nohy co měla paty špinavé v dálce kvetly bílé hlohy a z hrůzy byly sinavé. Nad tím vším stál Bůh a metal na nás kameny zničil všechno, dům, pole, pluh pak vyšlehly kolem plameny. Mně nějak přišlo k smíchu že lidé jsou smyslů zbaveni smál jsem se, když přetrhli mi míchu a byli z toho znaveni. Plazil jsem se oblohou mozek se od těla oddělil zanechal stopu krvavou no, a teď mi rozum vypěnil. |