Vy říkáte, že nám nerozumíte. Všimli jste si někdy, že My jsme na tom o hodně hůř? Jste pro nás jako zvláštní živočichové – člověk by řekl, že už jste podivuhodní sami o sobě a vzápětí zjistí, že by vás mohl zařadit do dalších rozličných druhů, podruhů, podpoddruhů a tak dál. A nemluvíme o fyzické stránce… Vy naříkáte nad tím, že jsme všechny stejné. My naříkáme nad tím, že jste každý jiný. Nechápejte to špatně….někdy je to tak dobře – to abychom přece měly větší výběr. Ale PROBOHA! Nemůžete se domluvit na jednotné abecedě základních znaků a reakcí? Už jsme pochopily dávno, že naznačování nepomáhá. (zvláště, když nám to pořád opakujete…) Ale vy i přímé věty chápete každý jinak (a to k tomu jeden každý z vás ještě jinak za odlišných okolností…) Řekneme slovo a jeden z Vás se urazí, druhý zasměje, třetí vůbec nepochopí (ty tolerujeme nakonec asi ze všech nejvíc). Uděláte gesto (jako třeba objetí) a jeden z Vás tím myslí nabídku k vážnému vztahu (pamatujte si, že k tomuhle jsou vážně lepší slova), druhý ho považuje za znak přátelství a třetí za naprosto běžnou věc (což nás mate, neboť s tím očekáváme alespoň o kapku víc). Co My si z toho máme vybrat?! Někdy si vážně připadám jako v zoo. Tu se jeden z Vás chová jako drzá opice, která nechce dát pokoj, když o ni zas až tak moc velký zájem nemáme, ale když bychom ji chtěly vidět, tak je zalezlá v koutě ve stínu. Nebo druhý je jako nosorožec, který je sice jistý, že nám neuteče, protože se mu nechce ze zajištěného stínu, ale po čase s ním začne být nuda. Jiný z Vás je jako had, každý se ho bojí, ale kdo si ho oblíbí, přijde na to, že je docela přítulným zvířátkem (které sice občas kousne nebo škrtí). Ale nejvíc zbožňujeme a nenávidíme ty z Vás, kteří jsou jak divoké kočky, které si přijdou, když se jim zachce pohlazení nebo žrádla, ale jinak jsou bez zájmu nebo loví jinde. Ano, je to tak - opět si stěžujeme, opět naříkáme…... ale jen tak mimochodem – děláte to taky |