Chodec
s klíčem jde ulicí
a pevně tiskne kroužek,
co spojuje ho s odmykačem bran.
Může si otevřít
vchodů ad libitum,
k nahlédnutí
za oponu šedých zdí,
v jeviště rodin
i řečníků,
hrajících pasiáns
v tichém monologu.

Nevnímá chodec
vrčící ulici,
kráčí krok za krokem,
malátně znaven
šedí stejných příběhů
a jen líně proudí
v jeho žilách krev.

Chodec
s petrklíčem
prochází branou luk,
křížem,krážem
a brouká si tichou melodii
cinkavých modrých zvonečků,
zvonících Ave Maria
ve vůni rdesna
a v taktu skloněného chrastavce.

Odmykač rozevřel
tajemství ztichlých hnízd.
I viděl malá holátka,
snící o novém dechu
zbarveného chmýří
třepotavých křídel samečků.
Mláďata veverek,
spala svůj tichý spánek,
v skořápkách snědených
lískových oříšků,
schoulena se chvějíc,
obavou,
před kunou lačnou,
ač ještě vůbec
ji nikdy neviděla.

Dál šlape chodec
chodníčky pasek,
v mohutném proudu
zmijí klikatých
a nechá si sykat
pohádku o hadím králi
a zlaté korunce,
co zdobí
šupinatou hlavu
mocného vladaře.

Pramínkem myrty odklopil
víka rakví lásek svých,
co zemřely někde v minulu
a opět je zavřel
jasmínným zipem vzpomínek
a přikryl kvítím
ztracené touhy i beznaděje.

Zpomalil kroky své chodec.
(vždyť paže jsou ztěžklé,
maje v nich odmykač
veškerých bran)
S pocitem Kaina,
co ztratil své znamení,
putuje chodec
nocí,
v níž kráčí den,
s klíčem,
jenž odmyká
vidiny
a zháší krásu snů.