Ublížil jsem bohyni.
Věčně mladé,
věčně krásné,
věčně (po)milováníhodné.
Po právu jsem zapadl
za její horizont událostí.
Jenže i v černé díře
jejího odmítání
mne bolí
nestálé srdce
i jiné části těla,
které tak dobře znáš.
Božská,
padám ti pod nohy,
zpráskej mne karabáči výčitek,
dál deptej mé ego -
ale nakonec mi odpusť
a nech na mne
zazářit paprsek své lásky.
Vždyť atributem božství
je trestat
i odpouštět
