Tak už je mi to taky trošku hloupý Jak všichni píšou ty moudrý věty A já pořád dokola Jednoduše melu svoje zápisky Co by patřily do deníčku Kdyby mě ze psaní nebolela ruka
Kartáčková romance
Dneska je mi dobře Z toho telefonátu třeba Vem si kartáček na zuby Nalep vzkaz na ledničku Napiš si tam co chceš Ale hlavně za pět minut před barákem Naložím tě do auta na víkend A víš co Vůbec mi nevadí že jsem při parkování píchl kolo O ten blbej obrubník Co o něj zakopáváš ty Když tě doprovázim domů
A tak stejně je mi dobře Kartáček leží v koupelně Ty ležíš u sebe v posteli Vim to Šmíruju tě tim svym dalekohledem Co mám skovanej v hlavě Taky šmátráš po prostěradle Majetnicky k sobě přitiskneš polštář Dáš mu moje jméno A ráno mi zavoláš že jsem nějak přibrala
Je mi dobře Že nejsme spolu A držíš mě za ruku Že na mě čeká Kartáček na umyvadle Co pokukuje zamilovaně Po pastě na zuby Že jsem to já Dám je zase dohromady Pastu a kartáček
Mám rád tvoje psaní... nejenom proto, že chodíš s nádherně otevřenýma očima, ale i proto... neuraz se, prosím, ale smířil jsem se skrze tvé psaní tak nějak vnitřně se svou dcerou. Dovedu ji teď mnohem líp pochopit. Dík!