Místo sněhu zase pršelo tak trochu do kávy a do úsměvu a falešně Měla být přece zima a místo toho smích
Jen kousek dortu a slova pláňata tak blízko u plotu že je kolemjdoucí na dřeň osahali už pouhým pohledem - Je mi uvnitř příliš ticho - zašeptala Barbora ta, co byla svatá A trvalo dlouho to jak se všichni báli dýchat aby nerušili svátky a útěky za zdi věží kde se mu tak dařilo Až se zdálo že nikdy nevyjde a ani slunce ne Poslední den roku měl ale jiné plány Některé věže se nenávratně zřítily
|