Prolog |
|
TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA |
Poštovní dodávka jela ulicí, kterou foukal ostře vítr, díky němuž spousta papírů a smetí poletovala vzduchem. Dan chvíli hleděl na obě strany ulice a hledal místo, kde by mohl dodávku zaparkovat. „Zatraceně, zase budu muset až na roh,“ pomyslel si a dojel na roh ulice. Poté otevřel dveře dodávky, ale silný vítr mu je přibouchl zpátky a on pocítil úder dveřního okénka do hlavy. Než si stačil zanadávat, tak mu z rukou vyklouzly desky, ve kterých byly listy sjetin s adresami. Přitom mu desky dopadly na chodník a jednotlivých listů sjetin se zmocnil vítr a jemu se vzápětí naskytl pohled na letící listy. Za okamžik vzduchem v ulici plachtilo na deset listů, za kterými se zoufale rozeběhl a chytal je do rukou. Několik kolemjdoucích jeho počínání užasle pozorovalo a jeden z nich mu začal pomáhat v chytání listů. Pes jednoho z přihlížejících se rozštěkal a běžel za Danem, aby poté na něho skákal. Pak ho předběhl a uchopil do zubů jeden nízko plachtící list. „Dej mi ho!“ vykřikl na něho, ale pes běžel dále i s papírem v zubech a za ním pak utíkal on i křičící majitel psa. Když po několika minutách dával pomačkané listy sjetiny dohromady, tak neměl zdání, co ho ještě čeká. Zanedlouho, donesl velký a těžký balík ke vchodu, načež zazvonil na jeden ze zvonků. A po chvíli se v mluvítku ozval ženský hlas. „Dobrý den, tady pošta. Nesu vám dost velkej a těžkej balík. Posílá vám ho Quelle a je za pět tisíc,“ řekl při pohledu na adresní štítek balíku. „Nám nefunguje bzučák, tak vám hodím klíče,“ ozvalo se z mluvítka. „Dobře, budu chytat,“ odvětil a stoupl si poněkud dále od domu na chodník. Poté se zadíval do oken a brzo jednoho z nich ve čtvrtém patře vylétl pytlík s klíči. Padal do strany, a tak se rychle přemístil tím směrem a měl snahu rukama pytlík zachytit. Ten mu však se svazkem klíčů uvnitř propadl mezi prsty pravé ruky, načež dopadl ve vteřině na jeho hlavu. Bokem současně vrazil do zaparkovaného auta a podél něho se sesul na chodník. Přitom spatřil jak pytlík, tak i svou propisku, která mu vypadla z náprsní kapsy. A ta se pozvolna kutálela ke kanálu, do něhož vzápětí zapadla. „No tohle!“ vyhrkl a přejel si rukou hlavu v místě, kde jej zasáhnul pytlík. Notně naštvaný za okamžik odemkl dveře od domu a poté dovlekl balík až k výtahu. U něho ustrnul, protože obě světélka svítila červeně a mačkáním na černý knoflík se marně snažil přivolat výtah. „To bych do toho kopnul!“ řekl nahlas a ještě více naštvaný dotáhl balík ke schodům. „Běžte do čtvrtýho!“ ozval se hlas adresátky odněkud shora domu. „Já vím!“ řekl nahlas za funění a zanedlouho balík dotáhl do druhého patra. A když vstoupil na začátek točitého schodiště vedoucího do dalšího patra, tak náhle zhaslo světlo. „Do pytle!“ procedil mezi zuby a snažil se ve tmě zrakem najít světélko od vypínače. Nikde ho však nebylo vidět, a tak začal tedy rukou šmátrat po zdi, ale vypínač dlaní nenahmatal. „Sakra, copak nevidí, že zhaslo světlo?“ pomyslel si a poté zvolal: „Prosím vás, rozsviťte!“ „Počkejte, já vám jdu naproti. Nemůžu ale najít vypínač!“ zvolala žena o patro výše na schodišti. „Krucinál fagot!“ zaklel a pokračoval v přejíždění rukou po stěně. Netrvalo dlouho a nahmatal cosi studeného a kulatého. Hmatem zkoumal, co by to mohlo být a začalo mu to připadat jako hlava. To cosi ale dopadlo na něho, což mělo za následek, že neudržel rovnováhu a spadl i s balíkem na schody, přičemž se náhle na chodbě rozsvítilo. Ke svému překvapení užasle hleděl do obličeje velké sádrové sochy, která vypadla z výklenku vedle schodiště. O kus níže se po schodech kutálel s rachotem balík a nad ním se za okamžik objevila starší žena. „Já ten balík nechci! Já si vzpomněla, že jsem tu objednávku zrušila,“ sdělila mu, zatímco on rezignovaně vstával se sochou v rukách. „Taky jste mi to mohla říct, když jsem stál na ulici!“ zahartusil a měl sto chutí balík rozkopat. A tak záhy vlekl balík zpátky dolů a dost nadával. Když se ocitl před domem a šel směrem k dodávce, zavolala na něho žena z okna. „Pane pošťák, já se omlouvám. Já tuhle zásilku chci. Já zrušila jinou. Já to spletla!“ „Nééééééééééééé…“rozlehlo se vzápětí hlasitě ulicí, přičemž do vzduchu vzlétlo několik holubů. |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 25, naposledy upravil(a) 'fungus2', 10.12.2008 00:21.
Názory čtenářů |
25.03.2005 08:08
flétnista
|
No, kdybych byl pošťákem já, musela by si paní pro ten balík seběhnout sama :-) |
25.03.2005 11:15
Humble
|
Práce s lidmi má svá úskalí :o)* |
25.03.2005 15:32
johanna
|
nemá takový spád jako obvykle, přesto je vtipná a příjemná ke čtení |
25.03.2005 15:51
Albireo
|
Pobavilo, zřejmě z praxe. |
25.03.2005 16:04
fungus2
|
Děkuji. Něco podobného se mi před lety stalo o))) |
27.03.2005 11:46
Seregil
|
Paráda...* |
27.03.2005 14:36
fungus2
|
Díkas!! |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|