Museli přilétnout,

Svět se zbláznil,

nikdo mi nic neřekl,

já teď jen stojim

a hledím, čumim, zírám,

hubu radši zavřenou

      -bojím se, aby do ní nenalítli,

       aby mě nevyžrali zevnitř,

       sžírá mě už jen ten pocit..

       jen samotné pomyšlení, že tu jsou,

       že létají kolem mě..

Viděl jsem to, opravdu VIDĚL,

přilétli k ní, celou ji obklopili,

přisáli se na ni,

ona ani neječela, jen stála

a nechala se sežrat.

A hle! Všichni lidé, co stojí

-jsou jimi obklopeni.

Pohyb.

Chce se to hýbat.

" Pohyb ! Chce to pohyb! ",

zakřičel jsem na celou chodbu,

ale nikdo se po mně ani neotočil,

nikdo mě nebral na vědomí,

nikdo.

Pohyb, chce to pohyb..

Narážel jsem do lidí,

a oni padali z těch nekonečných schodů konečné závislosti.

Pohyb.. hlavně se hýbat.

Přišli si pro mě,

přilétli mě sžírat,

nabourat se do mé hlavy,

derou se mi tam

                              - ti chlípní moskyté až z bezvýchodného konce Světa.