Na předním skle začalo přibývat kapiček deště. Michal Krátký se zachmuřil, protože přišlo to, čeho se obával.  Padal mrznoucí déšť.
„Sakra. Taky to mohlo přijít tak o hodinku později,“ pomyslel si a pohlédl na automobil, který ho právě velkou rychlostí předjížděl.
„Kam spěcháš!“ řekl na adresu řidiče, který ono auto řídil a sledoval, jak se vozidlo  velkou rychlostí vzdaluje.
„Hm. Povolená rychlost mu asi nic neříká,“ proběhlo mu hlavou a náhlý příval deště ho překvapil. Stěrače se rychle míhaly po předním skle, načež raději snížil rychlost. Přitom pocítil, že kola na silnici začínají podkluzovat.
„Jak může někdo v tomhle počasí ještě spěchat?“ pomyslel si a poté vjel do zatáčky. V tom uviděl před sebou ve smyku napříč silnicí automobil. Bylo to auto, které ho předtím předjíždělo. 
  Vytřeštil oči a sešlápl pedál od brzd. Vozidlo však jelo stále dále. Rychle tedy točil volantem a sešlapoval přerušovaně pedál od brzd. S  automobilem se vzápětí dostal do smyku. Zaťal zuby, načež ve zlomku vteřiny viděl před sebou nejdříve povrch silnice a pak les vedle vozovky. Došlo mu, že auto s ním udělalo“hodiny“.
  Chvíl se strnule díval před sebe. Pak po pravé straně spatřil stát onen automobil.  Řidič vněm na něho zkoprněle hleděl.
„Hlavní, že jsi spěchal, co!“ křikl na něho. Sotva to dořekl,  naskytl se mu pohled na nákladní vozidlo vjíždějící do zatáčky. Jeho řidič začal troubit a brzdit. Náklaďák se však řítil přímo na auta. 
  Michal prudkým pohybem otevřel dveře a odpoutal se od sedačky. Vzápětí vyskočil z auta. Troubící a brzdící nákladní vozidlo narazilo do obou automobilů.
  Michal po vyskočení na silnici uklouzl a po zledovatělém povrchu silnice“dojel“ k jejímu okraji. Přitom vleže uviděl náraz náklaďáku. O vteřinu později se na něho řítila zadní část jeho auta odmrštěného po nárazu. Vší silou se rukama odrazil a vzápětí dopadl na svah vedle silnice. Pak spatřil nad sebou, přes okraj silnice vyčnívat zadní část vozu. Vyděšeně několik vteřin hleděl na kolíbající se vůz. Přitom očekával kdy se dá do pohybu a spadne na něho.
  Mezitím zavládlo nepřirozené ticho. Vylezl pomalu po svahu zpět na silnici. Přehlédl své zdemolované auto. Pak se zadíval  na nákladní automobil, z jehož  kabiny vylézal pomalu řidič.
„Jste v pořádku?“ zeptal se ho hned.
„Já jo, ale ten v tom autě asi ne,“ vysoukal ze sebe řidič. Michal se rychle rozeběhl k vozu, ve kterém byl stále řidič. Uviděl ho zhrouceného za vystřeleným airbegem. Pokusil se otevřít promáčknuté dveře. To se mu však nepodařilo.
„Sakra, pomozte mi!“ křikl na muže od náklaďáku. Ten vykročil k němu, ale současně se ozval hluk motoru. Z opačné strany než  přijeli, vjelo do zatáčky velkou rychlostí vozidlo. Jeho řidič začal prudce brzdit. Dostal se do smyku, aby poté sjel z okraje silnice na svah, kde narazil do stromu.
„Proboha! Jestli máte mobila, tak volejte sanitku a dopraváky!“ vykřikl Michal na zmateně stojícího muže a opět se pokusil otevřít dveře. Za skřípění se mu to podařilo. Muž mezitím volal svým mobilním telefonem. Současně se ozval opět hluk motoru. Oba pohlédl tím směrem a uviděl jedoucí kamion.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby řidič náklaďáku a hned na to se ozvalo troubení, po němž následovalo skřípění brzd. Kamion se řítil přímo na ně.
„Utečte!“ vykřikl na Michala muž. Michal ještě stačil odpoutat muže od sedačky a snažil se ho rychle vytáhnout ven. Přitom viděl blížící se kamion. Vší silou uchopil muže a dostal ho ven. Pak ho táhl od vozu. Vzápětí následoval náraz. Kamion odhodil auto do strany a to přímo tím směrem, kde on táhl muže. 
  Viděl, jak se automobil k nim přibližuje. Uskočil do strany, ale přitom pocítil bolest v pravé noze, do které ho zasáhl okraj předku vozidla. Ztratil rovnováhu a upadl na silnici. Pak vedle sebe spatřil ono vozidlo. Uviděl, jak pod autem vyčnívaly  nohy toho muže, kterého předtím táhl. Bolest v noze začala být nesnesitelná. Cítil krev. Zaslechl další brždění a nárazy. 
   Začal se plazil k okraji silnice. Někde blízko se vzápětí ozvala ohlušující rána. Ohlédl se přes rameno a postřehl v kotrmelcích automobil i letící dveře. Pokusil se odvalit do strany. Stačil si ještě dát před obličej ruce, načež pocítil tvrdý úder, po kterém vše pohltila tma.