LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #14178
Autor:	Slůůůníčko
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Jiné
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	01.03.2005 09:28
Počet návštěv:	1403
Počet názorů:	19
Hodnocení:	11
Patří do archívu:	<Soukromý> Seregil: Oblíbenosti, <Soukromý> Diotima: Osrdeční eroze

Prolog

Srdceryvná tragédie o nešťastném osudu pana Guillauma, který se nejmenoval Guillaume a smrtelně nebezpečných očích slečny Moniky, která nebyla slečna

MONIKA PORCELÁN MONIKA MLÉKO

Znáte Moniku, co kouká žirafíma očima? Je Pařížankou, aniž o tom ví. Aniž o tom kdokoli ví. Jen já a pan Guillaume. Pan Guillaume je básníkem. Pan Guillaume je mudrcem ženské krásy. Pan Guillaume zná Moniku, co kouká žirafíma očima. A proto o ní píše. Třeba tohle:

MONIKA

Monika má na hlavě onyxovou noc Monika Eiffelka je když se rozkročí Monika nemá oči jen dva šálky čokolády Monika z bílého hedvábí Monika porcelán Monika mléko Monika s papayou místo úst Monika rozpustná v čase Monika jiná těžko se shání Monika není konfekce

Pan Guillaume je nesmělý. Pan Guillaume je velice nesmělý. A slečnu Moniku myluje. Teď si možná, milí pozorní čtenáři, říkáte, že je v předchozí větě chyba. Omyl. Jsou tam chyby dvě. Tak za prvé: Monika není slečna. Monika je paní, nicméně pan Guillaume by byl radši, kdyby byla slečna. A – za druhé – pan Guillaume samozřejmě ví, že se ve slově ”milovat” píše i měkké. Ale nepřipadá vám ypsilon jaksi elegantnější a důstojnější? No, každopádně je – alespoň v tomto případě – originálnější.

I když bylo řečeno – tedy napsáno, že je pan Guillaume básník, není tak docela pravda. Pochopitelně má mnohem obyčejnější osud. Básně ovšem píše. Básně pro slečnu Moniku, o které už víte, že má žirafí oči a není slečna. A která je, přihlédneme-li k plachosti jejich tvůrce, těžko někdy bude číst. Co se týče ženské krásy, pan Guillaume je teoretik. Navíc se červená. A jméno? Jeho pravé jméno je stejně nudné a nezajímavé jako celý jeho život. Alespoň jemu to tak připadá.

Ale zpět k slečně Monice. Monika je mladá. Monika je mladá, aniž to tuší. Aniž to kdokoli tuší. Možná proto, že je současně zralou ženou. Ale my jsme si jejím mládím jistí. Pan Guillaume a já.

A – Monika je krásná. To musí vidět každý, kdo má oči, myslí si pan Guillaume, který oči má. Lépe řečeno, který má oči jen pro její oči. A pro ty oči bývá někdy smutný. Třeba minulou sobotu. A z bolesti i smutku se při špetce talentu může zrodit… třeba pár veršů.

Jindy si, Moniko, životem plavu teď mám strach, že se utopím Jenom si, Moniko, nedělej hlavu z hloupostí, které natropím Víš, já znám, Moniko, anděla spásy a je to žena, dáma, squaw Ten anděl, Moniko, černé má vlasy, pro které ztrácím dobrý mrav Neptej se, Moniko, proč se ti bojím podívat zpříma do očí Mám strach, že, Moniko, Viktorčin osud mě kolem prstu obtočí Nediv se, Moniko, když se tě straním nediv se, co ti slibuju když asi, Moniko, určitě tedy vím jistě, že tě… …ale těžko ti to někdy řeknu

Co říkáte, líbí se vám ty verše? Bohužel až příliš přesně vystihují povahu našeho nešťastného pana Guillauma. To slečna Monika je… temperamentní. Přátelská. Živá. Ano, ŽIVÁ. Proto má pro pana Guillauma přibližně desetimiliónkrát větší půvab, než Mona Lisa, Afrodíté z Mílétu, Níké z Halikarnassu a vůbec všechny ty uznávané krasavice, co jich v Louvru je. Co v Louvru, v celé Paříži… a jen v Paříži přece potkáte nejkrásnější ženy na světě! Alespoň pan Guillaume je o tom přesvědčen. A díky tomu ví, že slečna Monika MUSÍ být Pařížanka. Kromě toho však… má v sobě také něco afrického. Minimálně OČI. Oči vyděšené gazely. Oči pralesní černé krasavice půvabně netknuté civilizací. Oči pana Kafky, který tak uhrančivě hledí z obalu Proměny v knihovničce, aniž by mu v tom bránilo barevné provedení fotografie v kiviově a trávově zelené. Oči černého myslivce, který popletl hlavu určitě nejen dívce se jménem vítězství. Ty příslovečné ”krásný voči”, pro které se všechno odpouští. Pro které se slíbí hory doly. Které tak neodolatelně přitahují… a děsí zároveň. Ve kterých se člověk utopí, ani neví jak.

A pan Guillaume… škoda mladého života. Snad nemusel takhle skončit, kdyby uměl jen o trochu lépe plavat…