Vzdala jsem se
větru
konečně
svoboda … k čemu ?

Miluju vítr
a stromy
staly se mými zpovědníky
když styděla jsem se
ukázat svoje rozcuchané pramínky lidem

courám se po Vyšehradě
když jsou všichni v práci
baví mě to
pracuju v noci
postel je mi příliš rozlehlá

dnes jsem byla v kavárně
číšník se na mě podíval
„… ale Vám ještě nebylo osmnáct, že ne ?“
„Pětadvacet“…
to asi ty moje modrý oči
… Tvoje …

hledám pravdu v čaji
ještě mi toho ale moc neřekl
o tom, co děláš

včera jsem vás sledovala
ani o tom nevíš
byl jsi rozesmátý
Josh vyrostl
a stejně pořád blázní
jako štěně
ona zkrásněla
ani se nedivím
 
lehla jsem si na suchou trávu
mám ráda
meziprostor
ani zima
ani jaro
ale vítr
a
knihy, spousty knih
hledám na každé stránce
a
pořád nic

potkala jsem se v zrcadle
nějak jsem zhubla
nedivím se tomu číšníkovi

dostavěli jsme podkrovní byteček
pomáhal mi Tvůj bráška
celý rok za mnou jezdil
naše ruce se zamilovaly
nemáš tušení
má krásnou ženu
vypráví mi

chodím se dívat z okna
sleduju červenky
je jich tu čím dál víc
jsou tak nepolapitelné
jako Ty …

objevila jsem další pihu
po takové době
dvojče
skoro
nech si jí
je Tvoje
jako ta první
jedna s Tebou
druhá bez

dokončila jsem tu knihu
pamatuješ ?
ztratil jsi mi rukopis
já ho našla
měl úspěch
držím ji v rukou
na obálce je usměvavá dívka
nějak se nepoznávám
to Tys´mě fotil
 
přišel za mnou Vítek
opustila ho
poprvé jsem ho viděla plakat
schoulil se mi v náručí
vlasy mu voněly po Tobě
jakto ???
miluješ se s drakem …

zůstali jsme sami
přečkali další jarní tání
teď
už procházím se sama
v dlouhé kostkované sukni
vlasy zas až po pás
 
ach jo
divoká čekanka

poslouchám ticho
chutná po Tobě
i po tolika letech

jak těžké je žít
a
jak lehké umírat

nechci umřít
musím Ti stihnout ukázat
tu pihu 
                                                princi oříšků …