LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #13637
Autor:	pavson
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	08.02.2005 12:00
Počet návštěv:	1605
Počet názorů:	10
Hodnocení:	8

Čendys

     Říkali jsme tomu se Žílou "balit sonišťata", ale většinou jsme byli rádi, že nás nesbalili policajti.

     Mejdan to byl tenkrát docela hustej. Probudili jsme se s Víťou a se Žílou někde na koleji 5. května. Nemá cenu se ani rozepisovat, jak jsme se tam dostali a u koho jsme spali. Pro další vyprávění to není důležitý a ty holky odešly ranním rozloučením z našeho života. Jediný, co nám z předchozího večera utkvělo v paměti, byl zvařenej medik od Prešova, kterej zkrvavenou rukou zatloukal hřebík do zdi. "Zabijem pescou", řval ten chalan. Žíla se tomu ráno tak chechtal, až se vysmrkal do polívky, kterou jsme zadarmo v menze posnídali.
     U Táboritů jsme potkali Goně s Hrabsonem. Goň nám svým nenapodobitelným způsobem vyprávěl veselosti.

Chmelová brigáda, viď. Vidlák, viď. Sázka, viď. O pětku, že ti vyleju pivo na hlavu a budeš suchej, viď. Vidlák se vsadil, viď. Snadný prachy, viď. Politej od hlavy k patě, viď. Vidlák vyhrál sázku, viď. Pětka dobrá, viď.

     Určitě byla ale potom od nás blbost říkat Goňovi, aby toho majora u vedlejšího stolu nechal na pokoji. Goňovi zasvítilo v očích a za chvíli byl major politej a měl vyděláno deset korun.
     Ve dvě se připotácel Malson a protože měl volnej byt, nápad na pořádnej mejdan prostě přijít musel.

     Že bude sranda bylo jasný, když jsem začal v metru zpívat Vyšu mi ho very hír.

     Cestou k Malsonovi jsme se snažili sbalit nějaký holky. Měli jsme už docela slušně naváto a navíc jsme to přikrmovali cestou zakoupeným jabčákem a tak nebylo divu, že se nám to balení moc nedařilo. Sem tam se sice někomu podařilo nějakou zaujmout, rozhodně jsme nebyli vybíraví, ale jak děvče uvidělo zbytek výpravy, zaleklo se. Když už se zdálo, že bude mejdan bez holek, podařilo se Hrabsonovi sbalit něco, co děvče alespoň trochu připomínalo. Dali jsme jí přezdívku Čendys, protože tak ona každýmu na potkání říkala.
     První, co nám Malson kladl na srdce bylo, ať nesežereme jahody, co jsou v lednici a ať kouříme jen na balkóně. Šel taky hned ukázat ten balkón a já s Víťou jsme se vrhli na ty jahody. Na balkóně se hned začal Žíla s Jiřikem sápat na Čendys, ale jelikož měla slušnou pneumatiku, měli největší problém najít její prsa.
     Čendys nám pojídačům jahod potom na dost dlouhou dobu zmizela z očí. Seděli jsme v kuchyni, lili do sebe jabčák za deset korun litr a hádali se s Malsonem, kdo sežral ty jahody. Potom přišel Goň a vypravoval nám, co si všechno s Čendys užil. Nejsem žádná herečka, ale občanským průkazem? Malsona to ale zjevně zaujalo a tak šel vedle do pokoje za Čendys a já s Víťou a Goněm jsme dožrali ty jahody. Pak nás napadlo, že bysme Malsonovi mohli udělat kazišuka. Přišli jsme do pokoje právě v okamžiku, kdy Malson V červených trenýrkách s lampasy na Čendys nalehával. Lehli jsme si na koberec a měli deset minut děsivej záchvat smíchu. Malson se mezitím oblíknul a řekl nám, že jsme bezmozci. Asi byl i dost nasranej, ale druhej den nám potom upřímně děkoval. Děvče jsme ale nijak nerozházeli, protože k nám se zájmen přistoupila a se slovy "Čendys, tebe ještě neznám" se sápala na Víťu. Prodloužila nám záchvat smíchu o dalších pět minut.
     Někdo nechal v noci otevřený okno a tak nás vzbudila zima v půl šestý ráno. Žíla, kterej spal vedle mě, mi navíc šlohnul deku a já ležel nepřikrytej na holý zemi.
     "Naval deku", povídám Žílovi. Ten dělá, že neslyší.
     "NAVAL DEKU!!!", křičím na něj.
     "Na Valdeku!!!", zařve bezmozek Žíla, my vstáváme a jdeme Na Valdek. Otevíraj tam totiž už v šest hodin ráno.