ONA je moje soukromé zlo. na květinovém loži z hlavou v mlze, svíce v proudu uhasíná, v záchvatu radosti usíná, z rozříznuté oblohy teče mléko hříchu, krmí nás svou vůní, tiše čti moje sny, je to pryč a už to nevrátíš, a zítra už mně nepoznáš. tvůj šepot trhá sny, nemusíš tolik mluvit jen abys zabila čas, ten se přece dávno svíjí ve smrtelných křečích, a , tobě se to asi líbí
JEHLA?..........bílej.........bílá........mrtvola
bílý had s rubínovýma očima vylézá z černé díry, obtáčí se kolem tvého zápěstí, cítíš jak se k tobě tiskne, čti tiše moje sny a neruš moje představy cítím jak pohybuješ rty vířivé proudy mně unášejí, pryč od tebe, nechci zůstat SÁM, šupiny tvé kůže vypadávají při každém pohybu. v tvých očích se stmívá, obklopuje mně tma! zvony zní,
na obloze velký stříbrný motýl, netřepetá křídly, s odstupem času umíráme, krouží nad tvou hlavou a kreslí svatozář ticha, mračna s červenými okraji, strácíme výšku a zem pod nohama, Slunce zakryl mrak, ve sněhu padám, na znak
Blázni, jdou na procházku drží se za ruce, tvoje ruce v mojí ruce, domy na kopci, kříže v poli vlčích máků, pomačkané obálky, a města v kouři na obrázku. Na stole stojí květina, stará žena umírá, pohřební hostina právě začíná RADUJME SE A VESELME SE, ve vráskách usazená špína smývá se slzami, hory na obzoru pokryté sněhem, jdem a tvoje vlasy a pomalu se stmívá, |
|
Seregil 
Leon Chameau 