Před chvílí bylo za pět minut teď a oči ti svítí stejně jako vždycky nastavíme světu i druhou tvář k ráně a ještě si zajdem pro přídavek přemýšlet nad řečištěm řeči už nemusíme teď bude stejně mluvit někdo jiný Před chvílí bude za pět minut teď
Dvakrát se ukloníme a potřetí aspoň míň a pomalu se chceme ztrácet mezi sebou za zády stojí nám zamlklý umělec má roztřepené rukávy a v ruce nůž z nerez oceli sedíme v kavárně a na bublinkách z minerálky nám unikají vteřiny nečasu Několikrát se naposledy ukloníme o kus níž
Před lety bylo stejně jako nikdy a máme touhy pokácet jakýkoliv osamocený strom v dohledu za zdí se rozléhá ozvěna čísi kroků venku je chladno když slunce svítí zase je dřevěné ticho plné mlčení Před lety bylo stejně jako nikdy...