je sněžným peřím leden zbledlý a čas se měří stínem jedlí pod ledem leden podvedu pohledem vědem zpod ledu
* * * do peří dřív se únor noří než v bílých polích slunce shoří je země hroty jehel lesklá a stromy nosí šperky ze skla * * * březnová břečka břehy třísní břemeny přísah břity písní i břečtan ze zdí opelichá a březím břízám rostou břicha * * * jdou duše dubů cestou k dubnu než hadi svlečou kůži z bubnů a listí sedá na větve vezmi si ohni co je tvé * * * až ze zelené květen zbělá až prvně projde květem včela vkřeše se třešeň do květu a bílou sčeše k odletu * * * po obzor žloutne pole řepky slunce jde spát jak do kolébky a červen v řece rozpuštěný klopýtá s vodou přes kameny * * * pár kapek světla ve tmě tmoucí škaredí krásní divní brouci světluška v keři duše bludná jak v tůni odraz hvězdy u dna * * * srpnová noci bezbřehá v níž žito kruhem uléhá řekni zda srpen trpí pro srpem sťaté chrpy * * * zaříká září slunce stín do ostruh černých ostružin od břehu k břehu do rozbřesku zamyká řeky mříží blesků * * * když rozprostře se rosa v astrách nemysli na smrt mysli na strach na žluté světlo duté dýně co říjen schoval na dno skříně * * * než listům barva vybledne odzvoní pádem poledne je cestou pádu vyschlá řeka podobná zítřku pro člověka * * * v prosinci síto prosem osít o sílu hrází marně prosit prosinec prosil trpěl sázel jedenáct posil strhlo hráze rok splavem odtekl a slovy si cestu k lednu hledá nový
|